Sociophobia- díl 20.

10. dubna 2018 v 16:04 | Linnie |  Sociophobia
Hi~
Omlouvám se. Fakt se omlouvám, že jsem za poslední tři týdny nic nevydala, ale tak nějak jsem nestíhala, protože se psali čtvrtletní písemky, pak byli prázdniny a já byla celou dobu pryč a bez internetu. No a minulý týden jsem byla nemocná a fakt jsem nebyla ve stavu, kdy bych byla schopná psát.

Nic méně dnes jsem vám chtěla udělat radost, protože mám důležitý den. Dneska totiž slavím 18-tiny, tak jsem se dokopala k tomu dopsat rozepsaný díl Sociophobie. Doufám, že si ho užijete, že se bude líbit a hlavně, že teď po čtvrtletí budu mít víc času na psaní. Tak, Adios~

BTW: Jestli to stihnu, (doufám, že jo) tak v pátek konečně vyjde druhá polovina toho "Novoročního" oneshotu.



"Bože, už to chci mít za sebou," postěžoval si Taehyung. Seděl na posteli a nervózně si pohrával s prsty.

"Neboj nic to nebude. Jen se tě zeptají na pár věcí a pošlou tě zpátky," snažil se ho povzbudit Hoseok, sedící proti němu na židli, ačkoliv byl stejně nervózní jako on sám.

Po tom rozhovoru s Jinem, který proběhl před týdnem, se Hoseok prakticky nastěhoval na Taehyungův nemocniční pokoj. Trávil s ním celé dny a občas dokonce i noci. Čím více času spolu trávili, tím víc si uvědomovali jak jim ten druhý vlastně chyběl.

Hoseok se zvedl ze svého místa a posadil s na postel vedle Taeho. Přerušil jeho hru s prsty a sevřel jeho ruku v té své. Taehyung se očima vyplašené laně podíval na jejich spojené dlaně. Hoseok ho v uklidňujícím gestu pohladil po hřbetu ruky a trochu se usmál, když Tae lehce zrudnul. Svým způsobem byl klidnější, když měl mladšího takhle blízko. Naproti tomu Taehyung měl pocit, že se co chvíli složí. Jeho srdce bilo jako splašené a on neměl tušení, jestli to bylo tou nadcházející 'zkouškou charakteru' nebo Hoseokem.

"Tae, je čas jít," vešel do pokoje Seokjin. Pohled mu padl na spojené ruce mladších kluků. S vševědoucným úsměvem se otočil na patě a vyšel ze dveří, zpět na chodbu. Tae tiše zakňučel, ale bez námitek vstal. Tedy, spíš se o to pokusil, protože Hoseok ho stáhl zpět. Zaraženě se na něj podíval, ale Hoseok tomu nevěnoval pozornost a věnoval Taemu rychlý polibek na rty.

"Zvládneš to," povzbudivě se na něho usmál a propustil ho se svého sevření. Taehyung omámeně vstal a vyšel z pokoje. Byl si jistý, že je v obličeji úplně rudý, avšak Seokjin, čekající na něj, neřekl ani slovo jen se záhadně usmíval. Všude kolem byl zvláštní klid a ticho. Tae s Jinem šli mlčky vedle sebe, když už byli skoro na místě, Taehyung se začal lehce nervózně ošívat. Jin se na něj díval provinilým pohledem.

"Neboj, budu tam s tebou. Ani se k tobě nepřiblíží, slibuju," snažil se mladšího trochu povzbudit. Netušil však, že jeho nervozitu nezpůsobují lidé, se kterými se má setkat. Společně došli ke dveřím pokrytým hnědou kůží.

"Připraven?" zeptal se ještě Jin. Tae zavřel oči a zhluboka se nadechl.
"Ať už to mám za sebou," přikývl a nechal se vtáhnout do 'jámy lvové'.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Jednání bylo velmi dlouhé. V místnosti bylo kromě Taeho a Jina ještě dalších asi dvacet lidí a každý z nich pokládal Taehyungovi roztodivné otázky. Když byli všechny vyčerpány, poslali Taehyunga do vedlejší místnosti, aby se mohlo rozhodnout. U rozhodnutí musel Jin, jako Taeho ošetřující lékař být, takže Tae zůstal sám. Unaveně se svezl do křesla, které bylo v rohu místnosti a napjatě čekal jaký bude verdikt. Ačkoliv nikdy nebyl věřící, modlil se k bohu, aby to dopadlo dobře. Teď, když tu byla možnost, že by mohl odejít jako svobodný a normální člověk, najednou měl pro co žít. Měl chuť hodit minulost za hlavu a znovu začít důvěřovat lidem, ačkoliv strach v něm stále přetrvával, věděl že s Hoseokovou pomocí se ho dokáže zbavit.

Když se otevřeli dveře, Tae málem vyletěl z kůže, jak se lekl. Dovnitř vešel Jin a i když se snažil tvářit vážně, v jeho očích byli vidět radostné jiskřičky a Taehyung hned věděl, že má to nejhorší za sebou.

"Je to tam," zašeptal Jin směrem k němu a usmál se. Taehyung mu úsměv oplatil, ale jinak téměř nehnul ani brvou. Měl nepředstavitelnou chuť začít vyvádět a radovat se, ale před zbytkem doktorů, o kterých věděl, že momentálně pozorují každý jeho krok, si to nedovolil. S pozdravem směrem k ostatním přítomným, se vydal jako ocásek za Seokjinem. Když už stáli na chodbě, se zavřenými dveřmi za zády, Taehyung radostně vykřikl a skočil Jinovi do náruče.

"Děkuju, děkuju, děkuju..." opakoval stále dokola. Jin se jen pobaveně zasmál. "Za co prosím tě?"
"Za to, kolik toho pro mě děláš, i když nemusíš."


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 10. dubna 2018 v 20:17 | Reagovat

Že by Tae mohl konečně žít jako normální člověk? Už bylo na čase, už tam byl příliš dlouho. No jsem zvědavá, jak se mu povede. Těšim se na další díl :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama