Just Friends... - Kapitola 7.

2. března 2018 v 8:00 | Linnie |  Just Friends...
Hi~
Upřímně... myslela jsem, že dnešní díl ani nestihnu, protože jsem na to celý týden vyloženě srala a neměla jsem ani čárku a napsala jsem to všechno včera večer, když jsem přijela ze školy. Ale stihla jsem, takže tu to je. Ani nemám co k tomu říct, snad jen, že od příštího dílu už to začne být trochu zajímavé, takže se máte na co těšit. užijte si to a Adios~




Jimin
"Pořád jsme teenageři a můžeme to svádět na hormony," řekl nakonec a zakřenil se. Nechápavě jsem zamrkal a nakonec jsem se jen zasmál, protože jsem si nebyl jistý pravým významem té věty.

"Teď, když už jsme zase v pohodě... hodíš mě domů? Ujel mi autobus, tím že jsem tu čekal," nevinně se na mě podíval a já se musel opět smát, protože jinak to ani nešlo.

"To víš, že jo kámo," řekl jsem a z kapsy vylovil klíčky od auta. Odemkl jsem a nasedl na místo řidiče, batoh jsem hodil na zadní sedačky. Kook mě napodobil a sedl si vedle mě. Nastartoval jsem a vyjel z parkoviště. Hodnou chvíli bylo ticho, které přerušovalo jen tiše hrající rádio. Po očku jsem Jungkooka sledoval. Můj pohled neustále padal na jeho ruku v sádře, kterou měl zavěšenou v šátku.

"Co s tím máš?" kývl jsem hlavou směrem k němu.
"Zlomené zápěstí," odpověděl stroze a podíval se z okna. Tiše jsem si povzdechl.
"Mrzí mě to, nechtěl jsem tě zranit," věnoval jsem mu provinilý pohled.

"V pohodě, dobře? Nevyčítám ti to, byla to částečně i má chyba a už se o tom nechci bavit," otočil se zpátky na mě s vážným výrazem. Jen jsem beze slova přikývl. Na chvíli nastalo takové divné ticho, které nakonec přerušil Jungkook. Zbytek cesty už jsme se bavili normálně, o škole a tak.

Zastavil jsem před Jungkookovým domem.

"Půjdeš nahoru nebo máš něco na práci?" podíval se na mě tázavým pohledem a natáhl se dozadu pro svou tašku. Trochu jsem se zasekl, protože jsem nevěděl co odpovědět. Na jednu stranu bych s ním odpoledne strávil rád a na tu druhou bych nerad, aby se to mezi námi zase pokazilo. Byl jsem z Kookovi přítomnosti dost nervózní, ani nevím proč, ale doufal jsem, že se vše mezi námi brzy vrátí do normálu.

"Já... asi pojedu, mám dost úkolů i práce doma," odpověděl jsem mu, vlastně to byla i pravda, čekalo toho na mě hodně.
"Okey, tak čau," zdravou rukou mě krátce objal a vylezl z auta. Ještě mi zamával a zmizel ve vchodových dveřích. Frustrovaně jsem si prohrábl vlasy a vydal se domů.

*Timeskip - o měsíc později
Jungkook
Potom co jsme si to s Minem vyříkali bylo vše jako dřív, tedy téměř. Dívali jsme se na sebe jinak. Nebyla to změna viditelná pro ostatní, ale my ji cítili. Teda nevím jak Jimin, ale já rozhodně.

V pondělí mi sundali sádru, tak jsme se dohodli, že u něj o víkendu přespím a oslavíme to. Týden utekl jako voda a v pátek odpoledne jsem seděl doma a čekal než pro mě Jimin přijede. Když mi přišla zpráva, popadl jsem batoh a seběhl schody. Celou dobu jsem na tváři měl pitomý úsměv, protože jsem se těšil, sotva jsem ale vyšel před dům a spatřil na předním sedadle Jiminova auta Jenmi, dobrá nálada mě hned přešla. Neměl jsem tu holku rád, nějakým způsobem mi hrozně vadila, ale před Minem jsem to nedával najevo, byl s ní šťastný a to bylo hlavní.

"Ahoj" pozdravil jsem je a zaplul na zadní sedačky. Jimin mi odpověděl, Jenmi jen kývla, taky mě neměla zrovna v lásce.

"Hodíme Jen domů, pak pojedem ke mně a cestou se ještě stavíme pro jídlo, ok?" otočil se na mě Jimin. Nechápal jsem proč se ptá, když stejně řídil on, ale přikývl jsem. Připoutal jsem se a psychicky se připravoval na salvu keců z úst Jiminovi přítelkyně. Děkoval jsem bohu za to, že nebydlela zas tak daleko ode mě. I tak mi za těch deset minut vykecala díru do hlavy.

Když jsme dojeli před její dům a Jimin zastavil, nahnula se k němu a políbila ho. Upřímně připadal jsem si dost blbě, nejen že jsem jim vlastně křenil, ale z pohledu, který mi věnovala, mi bylo dost jasné proč to udělala. Jen jsem nad tím protočil oči a odvrátil jsem pohled. Když už měla konečně pocit zadostiučinění, rozloučila se a vydala se ke vchodu. Čekal jsem až Jimin vyjede, ale nestalo se tak. Přes zpětné zrcátko se mnou navázal oční kontakt a já nechápal co se děje.

"Pojď dopředu ne?" osvětlil mi konečně, když mu došlo, že jeho pokus o mimoverbální komunikaci nevyšel.

"Jasně," zasmál jsem se, připadal jsem si trošičku trapně. Přesunul jsem se dopředu a Jimin s panovačným výrazem přikývl, čímž nás oba rozesmál. Když jsme se dosmáli, konečně jsme vyjeli.




BTW: Málem jsem zapomněla, začala jsem psát oneshot, který není na pár z k-pop skupin, ale z mého oblíbeného seriálu. Jedná se o pár ze seriálu Teenwolf, taky boy x boy. Takže se ptám byl by tu o to zájem?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. března 2018 v 21:11 | Reagovat

Taky je mi ta Jiminova slečna nesympatická. A to hodně. No jsem zvědavá, co bude dál...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama