Just Friends... - Kapitola 1.

15. září 2017 v 8:00 | Linnie |  Just Friends...
Hi~
Máte se? Já celkem fajne, začátek školy zvládám abnormálně dobře, takže tak. Co se týče mého zranění z minulého týdne, je to mnohem lepší. Sice to pořád bolí, ale už zvládám tu ruku jakž takž používat. Moc se omlouvám, že v pondělí nevyšel ten bonus, ale prostě jsem to nestihla. Nicméně bych tedy opožděně popřála mému milovnanému blogíku vše nejlepší k druhým narozeninám a sobě abych to tu ještě vydržela. Tak si užijte dnešní díl a Adios~

Jungkook:
Ráno jsem jako obvykle zaspal, takže jsem málem nestihl autobus, ale díky bohu za moje rychlé nohy. Sice sprinty po ránu nic moc, ale co se dá dělat. Autobusem to mám ke škole asi dvacet minut, takže si najdu volné místo a do sluchátek si pustím písničky.

Cesta mi uběhla nečekaně rychle, málem jsem přejel svou zastávku. No jo, ono když se člověk zamyslí ztratí pojem o čase, a já se sakra zamyslel. Přemýšlel jsem totiž nad tím, co se stalo v pátek s Jiminem ve třídě. Tím že jsme se celý víkend neviděli jsem netušil jak na tom jsme, sice jsme si psali ale...

Pro mě to nic neznamenalo. Byl to jen takový chvilkový zkrat, alespoň já to tak bral. Ale nebyl jsem si jistý, že Jimin to bral stejně. Nerad bych kdyby to zničilo naše přátelství. Známe se už odmalička, spoustu jsme si toho spolu prožili, je skoro jako můj brácha. Potom co jsem se vzpamatoval z toho chvilkového šoku v buse, jsem se vydal do supermarketu přes ulici. Ráno jsem tak trochu nestihl snídani a měl jsem fakt hlad. Cestou do školy jsem pořád přemýšlel o Jiminovi. Natolik jsme se ztratil v myšlenkách, že jsem málem na schodech do šaten srazil Minzy.

"Eh... Promiň, jsem trochu mimo," omlouval jsem se jí, zatímco jsem po zemi sbíral její učebnice.
"To je v pořádku," usmála se na mě a vzala si ode mě učebnice. Úsměv jsem jí oplatil a už se chystal jít dál, ale pak jsem se zasekl a otočil se zpátky na ní.

"Nevíš jestli tu už je Jimin?" zeptal jsem se jí.
"Asi bude ve třídě, šel nahoru chvilku přede mnou," odpověděla mi a odešla ani jsem jí nestihl poděkovat. Sešel jsem dolů, ze skříňky si vzal učebnice co jsem potřeboval a vydal se do třídy. Čím jsem byl blíž k naší třídě, tím jsem byl nervóznější. Vlastně ani netuším proč, ale klepal jsem se jak ratlík. Když jsem vešel do třídy, Jimin tam nebyl. Vlastně tam nebyl skoro nikdo, kromě Minzy a Taeyonga, který jako obvykle spal se sluchátky v uších na lavici. Trochu jsem si oddechl a věci hodil na svou lavici. Posadil jsem se na židli a začal přemítat o tom kde by mohl být Jimin. Nakonec jsem to zúžil na dvě místa, záchod a aulu. Zvedl jsem se a šel ho hledat. Cestou jsem potkal pár lidí, které jsem jen tak letmo pozdravil a zaplul jsem na záchody. Tam jsem ho však nenašel, takže jsem se vydal do auly. Tam už jsem ho našel, byl rozvalený na gauči, zatím co nějaké prvačky na něj pokřikovaly, aby jim alespoň kousek uhnul. Musel jsem se nad tím pohledem zasmát.

"Ale holky na to musíte jinak," řekl jsem zcela mimoděk a proklouzl tím hloučkem kolem Jimina.

"Čus Jimí," zaječel jsem a posadil se Minovi na břicho. Ten se okamžitě zvedl a shodil mě ze sebe.
"Ty si vůl," křikl na mě a za hlasitého smíchu přihlížejících prvaček se poroučel za mnou na zem.

"Pánové klidněte se trošku nebo budete po škole," křikl na nás právě procházející ředitel, téhle zoo. Byl to frajer, ale nechtěli jste ho nasrat. Fakt ne.

"Jistě pane ředitel," zasalutoval jsem a jakmile zmizel za rohem celá aula opět propukla v hlasitý smích. V tu chvíli ovšem začalo zvonit. Lidi začali postupně odcházet a i já s Jiminem jsme se začali sbírat ze země a vydali se zpět do třídy. Šli jsme pomalu, mlčky vedle sebe. To ticho bylo dost nesnesitelné, zvlášť když už všichni ostatní z chodeb zmizeli.

"Ehm, jsme v pohodě?" prolomil jsem to trapné ticho a podíval se na Jimina.
"Neměli bychom?" opáčil se Jimin s tázavým pohledem.
"No já nevím, myslím jestli jsme v pohodě po tom... pátku," uhnul jsem pohledem a nervózně si promnul zátylek.
"Hej zapomenem na to, dobře? Byl to prostě zkrat, však se ani nic nestalo. A navíc copak si neviděl to meme,: 'Pokud nemáš se svým nejlepším kámošem takový ty gay momenty, není to nejlepší kámoš.' ?"

"Jasně, taky pravda," zasmál jsem se a hodil mu ruku kolem ramen. Byl jsem rád, že to tak bere. *Nebo ne...?*



 

 


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 15. září 2017 v 20:18 | Reagovat

No to jsem zvědavá jak to bude dál. :-D

2 Hatachi Hatachi | Web | 15. září 2017 v 20:58 | Reagovat

Jo...moc pěkný. Zatím si hrajou na mrtvý brouky :-D
Těšim se na další díl ;-)

3 Karis Karis | Web | 26. září 2017 v 21:38 | Reagovat

Nooooo... jako okay, kluci:D Okay okay okaaaaay:DDD Nevím jestli se smát nebo brečet nad jejich debiitou:D
Každopádně se moc těším na další díl!<3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama