Hi~
Dnes jsem nějaká hyperaktivní, tak jsem se rozhodla dát sem něco co tu dlouho nebylo. Tahle básnička je tak nějak mojí ikonou, protože tohle cítím a vidím všude. Snad se bude líbit. Adios~
Lies
Lež, jak bílá tma,
nemá konec, nemá začátek.
Lež je odrazem lidské duše,
když chceš pravdu,
každý hned odsekává suše.
Pro pravdu musíš až na konec světa,
ne-li dál, až ke hvězdám.
Hvězdy jak tisíce očí
na mě zírají z tmavé noci.
Na studené vločky hledím s bázní a pokorou,
tmavá postava v černém kabátě je mou oporou.
Co si to namlouvám?
Krása lidské duše je ta tam
a teď už nezbývá nic,
jen pýcha a žal.
Chceš pravdu?
Ta neexistuje.
Pěkné.