Troublemaker- díl 19.

30. června 2017 v 8:00 | Linnie |  Troublemaker
Hi~
Tak je to tu... Konec školního roku. Pokud stále jako já chodíte do školy a prolezli jste ročník, tak moc gratuluju. :) Do komentářů se můžete pochlubit známkami. Já to rozhodně udělám, protože se čtyřmi dvojkami a průměrem 1,25 zůstávám na prvních místech školního šprťáckého žebříčku. Takže sláva šikaně... No nic doufám, že vy jste prošli, a že si užijete dnešní dílek. Adios~



Yoongi:
Cestou jsme vyhodili Jimina u něho doma, teda myslím, že to bylo u něj. Od nás to bylo celkem daleko. V autě panovalo trapné ticho. Snažil jsem se to nevnímat, ale tím že Jungkook seděl našponovaný jak guma od trenek, to moc nešlo. Abych z toho nezešílel, pustil jsem rádio. Z nějakého pro mě záhadného důvodu se naladila nějaká stanice s vážnou hudbou. Zaraženě jsem vyvalil oči, ale nechal jsem to tak, protože jsem byl zaprvé líný hledat něco jiného a zadruhé jsem musel dávat pozor na odbočky.

"Ty posloucháš Debussiho?" začal se smát Kook.
"C-co... ne!" ohradil jsem se, ale neubránil se úsměvu. Kookie se uvolnil a začal dělat kraviny, hrál na imaginární housle nebo klavír a snažil se u toho tvářit vážně, nicméně to bylo k popukání. Nakonec začal dělat dirigenta, ale to už bylo trochu nebezpečné, protože do mě několikrát drkl tak, že jsme málem skončili ve sloupu, takže jsem rádio radši přepnul.

"Hej, mě to bavilo," řekl Jungkook naštvaně, ale jen na oko. Chvilku bylo ticho a já se zaposlouchal do písničky co právě hrála, "Can't hold us" od Macklemora.
Začal jsem jen tak ze srandy rapovat. Periferně jsem zahlédl Kooka jak na mě kouká s otevřenou pusou.

"Co je?" úsměvně jsem se ušklíbl a pohled mu oplatil.
"Kde ses to naučil?"
Neurčitě jsem pokrčil rameny a zaparkoval před domem.
Neříkej mi, že tohle umíš jen tak," přimhouřil Kook oči a podíval se na mě. Na chvilku jsem sklopil pohled, než jsem byl schopný se mu podívat do očí.

"N-no v-víš já... n-někdy ti to možná řeknu," sklonil jsem hlavu.
"Zlato, jestli se na to necítíš neříkej to, ale rád bych o tobě věděl všechno," pohladil mě Kook po zádech a hlavu si opřel o moje rameno. Pousmál jsem se a políbil ho do vlasů.
"Pojď jdeme dovnitř," řekl jsem a lehce ho od sebe odstrčil. Kook si hraně povzdechl a oba jsme vystoupili z auta. Když jsem ho zamkl, Jungkook si mě otočil k sobě a políbil mě. Hned jsem mu to začal oplácet a na malou chvilku jsem měl pocit, že teď už bude jen dobře. Ovšem tenhle pocit mě hned přešel, když jsem zaslechl zvuk foťáku. Odtrhl jsem se od Kooka a otočil se. Jediné co jsem však stihl zahlédnout, bylo rychle ujíždějící černé auto.

"Do prdele!" vykřikl jsem a frustrovaně si prohrábl vlasy. Podíval jsem se na Jungkooka který vypadal docela klidně.
"Co budeme dělat?" otázal jsem se ho, když bylo chvíli ticho.
"Nic," pokrčil rameny. "Stejně by se to dříve či později na veřejnost dostalo. Zavolám Jiwonovi, aby to věděl a uvidíme co z toho bude," objal mě.
"Fajn," vydechl jsem a nechal se zatáhnout do domu. Vyzul jsem se a šel do kuchyně, protože jsem měl žízeň. Když jsme dopil, opřel jsem se lokty o linku a unaveně vydechl.

"Yoongi?" zavolal na mě odněkud Kook.
"No?" křikl jsem zpátky a odrazil se od linky s úmyslem Kooka najít. Srazili jsme se ve dveřích.

"Jiwon nás chce vidět," vychrlil na mě a já zůstal jen zírat.
"K-kdy?"
"Teď..."
Bojácně jsem se na něj podíval.
"Neboj, bude to v pohodě, ale teď pojď," stiskl mě v krátkém objetí, a pak mě odtáhl do auta.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Zastavil jsem na parkovišti u společnosti. Kookie se na mě povzbudivě podíval a stiskl mi ruku. Lehce jsem kývl, načež jsme oba vystoupili z auta a ruku v ruce se vydali do budovy.

Stáli jsme před dveřmi Jiwonovi kanceláře. Jungkook se na mě podíval s nevyslovenou otázkou v očích. Pomalu jsem přikývl a víc stiskl jeho ruku. Poprvé jsem zažil, že by Kook před vstupem do místnost klepal. Očividně měl strach stejně jako já. Když jsme vešli Jiwon seděl v křesle otočený zády k nám.


"Sedněte si kluci..."


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 30. června 2017 v 17:09 | Reagovat

Že se nestydíš, takhle to useknout... Jen doufam, že z toho nebudou mít klucí moc velký průšvih. Těšim se na další díl ;-)

2 Karin Karin | 4. července 2017 v 23:15 | Reagovat

Parádní jen doufám že se nebudou muset rozejít. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama