Sociophobia- díl 1.

3. března 2017 v 8:00 | Linnie |  Sociophobia
Zdravím moje milované zajíčky,
(Woah... neřešte mě jsem hotová z Kookieho, jen pro info Kookie se jmenuje můj králík, ale z toho trochu většího králíčka jsem v háji taky, takže ono je to vlastně jedno xD)

Úplně nevím co sem dneska napsat, poslední dobou se chovám jako kdybych brala něco... nevím možná extázi nebo něco takového. No nevadí tady je první díl mojí milované Sociophobie, kterou jsem skromně označila už před půl rokem za moje životní dílo xD (Uvidím jestli mi to vydrží.) Tak si to užijte, adios...



Taehyung seděl na svém oblíbeném místě, okenním parapetu a sledoval přes zamřížované okno dění v parku před ústavem. Na jeho rtech hrál smutný úsměv a hlavou se mu míhali myšlenky a vzpomínky na dětství. Když se otevřeli dveře, lehce sebou trhl a setřel si slzy, o kterých ani nevěděl, že mu stékají po jeho vyhublých tvářích. Otočil se a pohlédl do tváře svému doktorovi, Kim Seokjinovi, v jehož péči byl již mnoho let a byl jediný, z koho neměl strach.

"Ahoj Tae," usmál se na něho starší muž. Taehyung mu na odpověď pouze kývl a otočil se zpět oknu. Jeho lékař nebyl o moc starší než on, Taeho dostal jako pacienta ještě na škole, když jako nejlepší student v ročníku dostal možnost praxe v jedné z nejlepších nemocnic. Když školu dokončil, nastoupil tam na plný úvazek a Taehyung mu jako pacient zůstal. Přešel k oknu a posadil se naproti Taemu.

"Jak se cítíš?" položil mu obvyklou otázku.

"Co chceš slyšet Jine? Že se mám fajn? Tak jo, mám se fajn, stejně to nikoho nezajímá," vykřikl šeptem Taehyung, nikdy nemluvil na hlas, ze strachu že někdo přijde a ublíží mu, nedokázal mluvit ani se svou vlastní matkou. Jin byl jediný komu věřil, že mu neublíží.

"No tak,v klidu ano? Víš, že mě zajímá, jak ti je, i to o čem přemýšlíš," mluvil na něho Jin smířlivým hlasem,: "Všiml jsem si, že ses jídla skoro nedotkl. Kdy jsi naposled něco jedl?"

"Nemám hlad," odpověděl Tae stroze a dál zíral z okna. Jin si trochu povzdechl a slezl z parapetu.

"Měl bys něco jíst, zase si zhubl," vyčetl mu Jin, pak se odmlčel a po chvíli pokračoval,: "Zítra máme sezení," oznámil mu a s pozdravem odešel.

Taehyungovi vyšel z hrdla otrávený povzdech. Ještě tak půl hodiny zíral z okna, než se začalo stmívat a všichni, co se potulovali po parku, odešli. Seskočil z parapetu a šel ke své posteli, kde zpod polštáře vytáhl deník, který ho donutil Jin si psát a posadil se ke stolu. Ze začátku ho to nebavilo, ale postupem času si zvykl a bral to jako možnost zdělit někomu své nejtajnější myšlenky a ventilovat své emoce. Otevřel deník a jako vždy, než začal psát nový zápis si přečetl ten z předchozího dne. Ještě než začal psát si pustil hudbu do sluchátek. Byl to takový jeho rituál, který si vytvořil postupem času.

Neděle 1.6.2014

Dnešek, shrnuto a podtrženo den jako každý jiný. Zase jsem seděl u okna a přemýšlel. Je to moje vinna, že je Minsoo mrtvá. Snaží se mě pořád přesvědčit, že za to nemůžu, ale já vím, že ano. Měl jsem ji chránit, měli zabít mě, ne ji. Stejně by to nikomu nevadilo, rodičům by to bylo úplně jedno, strčili mě sem a od té doby se tu neukázali. Stejně bych s nimi nemluvil.

*Mezitím v Seokjinově ordinaci
"To přece nemůžete udělat. Ten kluk trpí sociofobií, zničí ho to!" rozkřikl se Seokjin na svého šéfa, primáře psychiatrického oddělení.

"A co mám podle Vás dělat, hmm? Je to můj synovec, nemohu ho přesunout jinam."

"To není volno na jiném pokoji?" vydechl Jin poraženě, věděl že proti slovu svého šéfa nic nezmůže.

"No právě že není, naše oddělení je plné. Věřte mi, že kdybych nemusel, nedělám to. Pokud vše půjde jak má, za měsíc ho propustíme. Připravte na to nějak svého pacienta, za týden nám mého synovce předají do péče," vydechl primář a odešel. Jin se poraženě svalil na svou židli a těžce vydechl.

"Jak ho na to mám asi připravit, když ten kluk, kromě mě, nikoho nesnese?" pronesl Seokjin zoufale do ticha své kanceláře.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 3. března 2017 v 22:07 | Reagovat

Tak Tae bude mít spolubydlícího? Ale třeba to nebude až takový problém. Těšim se na další díl...

2 Karis Karis | E-mail | Web | 4. března 2017 v 12:04 | Reagovat

Kekekekeek *-*
Víš, že to miluju, huh? A víš, že miluju i tebe, huh? :DD
Nemám k tomu moc co říct,protože nad tímhle jsem ti tenkrát kňourala do chatu:D
Těším se na další díl <3

3 Karin Karin | 10. března 2017 v 21:51 | Reagovat

To jsem zvědavá jak bude reagovat na spolubydlícího. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama