Christmas Stalker

24. prosince 2016 v 6:00 | Linnie |  Oneshots
Hi... Ne, ještě se nevracím, ale chtěla jsem vám udělat radost. Takže jsem napsala vánoční povídku. Musím říct, že se moc nepovedla. No nic, chci vám popřát krásné a veselé vánoce a šťastný nový rok. Takže někdy v budoucnu zase naschle...
Skupina: BTS
Pár: JiKook
Varování: 18+

Dovolte mi se představit. Jmenuju se Jeon Jungkook, moje rodina je jednou z nejbohatších v Busanu. Člověk by si mohl říct, že budu rozmazlený, protivný a bůh ví co ještě, ale já takový nejsem. Rodiče mi nikdy nedali nic zadarmo, vše jsem si musel zasloužit, za což jsem jim nesmírně vděčný.

Každý rok před vánoci jsme zváni na nejrůznější akce. Ale chodíme jen na jednu z nich. Ples, který každý rok pořádá starosta. Nikdy mě tyhle akce moc nebrali a chodil jsem tam jen z nutnosti, ale letos je to jiné. Minulý rok se totiž stalo něco, co mi změnit a tohle je můj příběh...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Hodil jsem na sebe sako a běžel do garáže. Asi za deset minut jsem měl být na druhé straně města. Jel jsem co nejrychleji to šlo. Asi milionkrát jsem překročil rychlost, ale nijak mě to netrápilo. Nicméně jsem přijel asi o čtvrt hodiny později. Pokusil jsem se nenápadně vplížit do sálu, ovšem jakmile jsem vešel všechny oči spočinuli na mě. Scházel jsem schody a trochu se rozhlédl. Pořád mě všichni sledovali, trochu mě to znervózňovalo. Pak jsem si všiml jednoho kousek ode mě. Propaloval mě chtivým pohledem a na oranžovo obarvené vlasy mu padali do obličeje. Když si všiml mého pohledu, s úšklebkem skousl si ret a mrkl na mě. Trochu jsem se usmál a zamířil ke stolu, kde seděla má rodina.

"Jdeš pozdě," zpražila mě matka pohledem. Omluvně jsem se na ni usmál.
"Vždyť ho znáš, on si vždycky potrpěl na teatrálnost," popíchla mě sestra. Hodil jsem po ní naštvaný pohled, nikdy jsem ji neměl moc v lásce.

"Jdu se bavit, tak zatím," řekl jsem a na parket vytáhl nejbližší dívku. Asi po pěti minutách se vedle mě objevil ten zrzek. Jen kolem mě prošel a věnoval mi jeden jediný pohled, který však mluvil za vše. Chvíli jsem ho hledal a pak jsem ho zahlédl jak odchází pryč ze sálu. Měl jsem pocit, že jsem se asi zbláznil. Omluvil jsem se té holce a šel za ním. Už jsem byl skoro venku, když mi najednou někdo zakryl pusu a zatáhl mě do postranní chodby. Vytrhl jsem se ze sevření a otočil se na tu osobu. Byl to ten zrzek.

"Ahoj JK," ušklíbl se a opřel se ramenem o zeď. Založil jsem si ruce na hrudi a pozoroval ho.
"Kdo jsi? A jak víš kdo jsem já?"

"Kookie... vím toho o tobě hodně, sleduju tě už několik let," zasmál se trochu mému nechápavému výrazu,: "A kdo jsem já není důležité, ale říkej mi Jimin."

Jen jsem tam stál a zíral na něj. Vůbec nic jsem nechápal. Natáhl ke mně ruku, prudce jsem uskočil.

"Ty se mě bojíš?"
"N-ne..." zakoktal jsem. On se jen zasmál, popadl mě za ruku a přirazil mě zády o zeď. Téměř mi vyrazilo dech, když se jeho pevné, svalnaté tělo natisklo na to mé. Když jsem se zmohl alespoň to, abych se nadechl, do nosu mě praštila vůně pomerančů a čokolády. Cítil jsem jeho dech na svých rtech. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl takhle šílet z kluka, ale stalo se. Nahnul jsem se k němu a políbil ho. Prudce ucukl a s úsměvem zakroutil hlavou. Nespokojeně jsem zakňučel.

"Nějaký nedočkaví, Kookie-ah," zasmál se. Přimhouřil jsem oči a nasadil naštvaný pohled, ovšem to ho ještě víc rozesmálo. Najednou nasadil vážný pohled a svůj obličej přiblížil k tomu mému. Zavřel jsem oči, čekal jsem že mě políbí, ale neudělal to. Jeho rty se ocitli na mém krku. Tiše jsem vzdychl, když mě začal kousat a více mu nastavil svůj krk...

Nějakým zázrakem jsme skončili u mě doma. Nikdy by mě nepadlo, že někdy skončím v posteli s klukem, kterého neznám ani hodinu a navíc za střízliva.

*Ráno
Když jsem se ráno probudil, potom co se včera dělo nezbylo prakticky nic. Moje oblečení, které se včera válelo po celém pokoji bylo pověšené na ramínku a celkově celý pokoj byl ve stejném stavu, jako když jsem včera odcházel. Už jsem si říkal, jestli se mi to celé jen nezdálo, ale když jsem se pohnul, mým tělem projela nepříjemná bolest, která mě utvrdila v tom, že se mi to rozhodně nezdálo. Když se mi povedlo vstát, vzal jsem svůj telefon a pomalým krokem zamířil do kuchyně. Ten Jimin se na mě včera pěkně vyřádil. Vešel jsem do kuchyně, na stole ležel malý papírek a rudá růže.

Včera to bylo dokonalý, někdy si to zopakujeme.
P.S. Když spíš jsi ještě krásnější.
Jimin

Chvíli jsem na lísteček jen zaraženě civěl, pak jsem z poličky vzal skleničku, nalil do ní vodu a dal do ní růži. Vzal jsem si něco k snídani a celou dobu přemýšlel nad včerejškem. Pamatoval jsem si každý detail, dokonce každé slovo co mi řekl, opravdu mě dokonale pobláznil. Byl jsem rozhodnutý ho najít, i kdyby to mělo být poslední co udělám.

Současnost
Tenhle rok byl naprosto příšerný. Ne. že by se mi nedařilo v práci, to ne. Moje firma prosperuje jako nikdy před tím, ale v jiném směru to byl propadák. Jimina jsem nenašel. Hledal jsem ho fakt všude, dokonce mi pomáhal kamarád od policie, a nic, ani stopa...
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Stejně jako minulý rok jsem na ples jel pozdě. Už jsem se ani nesnažil přijít nenápadně, po minulém roce jsem věděl, že to nemá cenu. Zase na mě všichni zírali. Procházel jsem po okraji sálu, měl jsem na sobě nový černý oblek, který jsem si včera koupil. Odhrnul jsem si vlasy z očí. Nenápadně jsem se rozhlížel kolem, jestli někde nezahlédnu Jimina. Nakonec jsem ho zahlédl. Seděl vedle starosty, když zachytil můj pohled, šibalsky na mě mrkl. Za ten rok změnil. Vlasy si přebarvil na takovou šedivostříbrnou barvu a zhubl. Nenápadně jsem se usmál, pak jsem sklopil hlavu a zamířil k mé pošahané rodince. Chvíli jsem se s nimi bavil a při tom celou dobu pozoroval Jimina. Když se zvedl a odešel, byl jsem na vážkách jestli jít za ním, ale nakonec jsem se přeci jen zvedl. Šel jsem chodbou, když jsem ho zahlédl, jak se ležérně opírá o zeď. Vypadal tak neodolatelně, měl jsem chuť se po něm hned vrhnout.

"Že ti to trvalo," ušklíbl se Jimin.
"Už jsi to nemohl vydržet Jiminie?" zasmál jsem se a chytil ho za boky, čímž jsem ho opřel zády o zeď. Jimin na to nic neřekl, jen mě dál pozoroval svýma pronikavýma očima, s mírným úšklebkem na rtech.

"Jah... nekoukej na mě tak," vyhrkl jsem.
Pak jsem se naklonil k jeho uchu,: "Víš co to se mnou dělá," zašeptal jsem podmanivě a lehce ho kousl.

"Jungkook~ah..." vzdychl Jimin a doslova se na mě nalepil. Hlavou se opřel o mé rameno a začal mě líbat na krku.
"Počkej, tady jsme moc na očích," šeptl jsem. Popadl jsem jeho ruku propletl s ním prsty a táhl ho na parkoviště. Zastavil jsem se u mého auta a začal hledat klíčky.

"Půjdem ke mně, nebo k tobě?" zeptal se najednou. Překvapeně jsem se na něho otočil a následně skončil přišpendlený na kapotě svého auta. Jen jsem na něj zíral, neschopný jakéhokoliv projevu.
,
"Myslím, že volba je jasná," zašeptal mi do rtů a políbil mě, přičemž mi sáhl do kapsy a sebral mi klíče od auta. Vytáhl mě do stoje a popohnal mě ke dveřím spolujezdce. Sám si sedl za volant a s lehkým úsměvem nastartoval.
Celou cestu bylo ticho, on se zřejmě soustředil na cestu a já byl ztracený v myšlenkách, protože jsem tomu stále ještě nemohl uvěřit. Zastavil před vysokým, nově opraveným domem. Vystoupil, mě doslova vytáhl z auta, klíčky mi strčil zpět do kapsy a za ruku mě táhl dovnitř. Konečně jsem se tak nějak probral z myšlenek.
"Kde to jsme?" zeptal jsem se, když jsme nastoupili do výtahu a Jimin zmáčkl tlačítko příslušného patra.

"U mě doma," odpověděl mi stroze a přitiskl mě na stěnu výtahu. Jednou rukou mi povolil kravatu a rozepl pár prvních knoflíčku košile, druhou přejížděl po mých zádech a nakonec mi ji zapletl do vlasů. Začal okusovat můj krk a tvořil na něm svoje značky. Tiše jsem zavzdychal, když v tom výtah zastavil.

"Jsme tu," odtáhl se Jimin od mého krku. Šli jsme chodbou, když Jimin najednou nečekaně zastavil, takže jsem do něj málem narazil. Odemkl dveře od bytu a zatáhl mě dovnitř. Přitáhl mě k sobě, že se mezi nás nevešel ani list papíru a přitiskl mě zády na dveře, které se tím zavřeli.

"Tvá oblíbená poloha?" zasmál jsem se a olízl si rty.
"Víš co? Sklapni," zavrčel a kousavě mě políbil. Rukama jsem vplul do jeho vlasů, čímž jsem zničil jeho dokonalý účes, ovšem v tuhle chvíli nebyl čas se na něco takového soustředit. Vyhoupl si mě do náruče a stále mě líbajíc se se mnou rozešel do ložnice. Doslova mě hodil na postel. Chtěl si sundat sako a košili, ale zastavil jsem ho, když jsem ho jemně chytil za obě zápěstí.

"Já sám," zašeptal jsem a začal jsem rty a jazykem opečovávat jeho krk, přičemž jsem z něho stahoval oblečení. Oplatil jsem mu těch pár značek co mi udělal ve výtahu. Když už měl na sobě jen boxerky, zastavil mě.

"Teď zas já zlato," zachraptěl podmanivě a shodil mě do postele. Vytáhl jsem se výš, abych měl na posteli celé tělo a Jimin se mi posadil na pas. Rozvázal mi kravatu a zahodil ji někam do útrob pokoje. Vytáhl mě do sedu, stáhl ze mě sako a košili a začal mě líbat. Pomalu jsem si lehl zpět a tiše sténal pod každým polibkem na mou, teď již nahou hruď. Jimin mi volnou rukou rozepl pásek a stáhl ze mě kalhoty i s boxerkami. Okamžitě mi naskočil husí kůže a ušel mi hlasitější sten, když se jeho ruka dotkla mojí vzrušené chlouby. Ono když si člověk musí celý rok vystačit sám se sebou, dost se to na něm podepíše. Chvíli mě zpracovával rukou v pomalém tempu, až jsem pojal podezření, že se mě chystá umučit. Pak mě vzal do úst a trochu zrychlil, čímž ze mě dostal pár hlasitějších stenů. Poslední kapka pro mě byla, když do své práce zapojil zoubky. S hlasitým zasténáním jsem se mu udělal do pusy. Čekal jsem že to buď vyplivne nebo spolkne, ale on se místo toho vytáhl k mým rtům a políbil mě, čímž mi předal část toho co měl v ústech. Polkl a pak se posadil.

"Spolkni to," řekl s dost perverzním úšklebkem. Udělal jsem co řekl, docela jsem se bál co by udělal, kdybych ho neposlechl. Překvapivě to nebylo tak hrozné jak jsem čekal.
"Hodnej," pochválil mě jak psa. Pak se natáhl ke stolku a z šuplíku vytáhl lahvičku s lubrikantem.

"Připraven?" zeptal se a já přikývl. Křečovitě jsem zavřel oči a skousl si vnitřní stranu tváře, protože minule to dost bolelo. Jenže to jsem nečekal, že se Jimin vysere na přípravu. Bolestně jsem vykřikl a z očí mi vyhrkli slzy.

"Ššš... uvolni se a užívej si to," zašeptal mi do ucha a svými rty vyhledal ty moje. Trvalo několik minut než jsem se dokázal uvolnit natolik, aby se do mě dostal až po kořen. Začal přirážet v pomalinkém tempu, které mučilo nás oba. Jak postupně začala odcházet moje bolest, Jiminovy přírazy byli rychlejší a tvrdší. Náš vrchol přišel téměř zároveň. Jimin ze mě vystoupil a lehl si vedle mě. Když se trochu vydýchal objal mě a políbil mě do vlasů. Když jsem se dostatečně vydýchal i já chtěl jsem se zvednout a odejít, ale zaprvé mi to nedovolovalo Jiminovo objetí a zadruhé jsem byl tak zničený, že jsem se nemohl zvednout. A tak jsem zůstal a za chvíli se vydal do říše snů.

Ráno když jsem se probudil, cítil jsem u sebe nezvyklé teplo a něčí ruku v mých vlasech. Pak mi došlo, že jsem vlastně pořád u Jimina a prudce jsem se posadil. Následně jsem si, ale s bolestným výkřikem zase lehl.

"Dobré ráno ospalče," uslyšel jsem Jiminův hlas společně s krátkým zasmáním. Ten smích byl, ale jiný než jindy. Normálně jsem u něho slyšel takový ten ironický, povýšený s náznakem úšklebku, ale tentokrát to byl sladký, zvonivý zvuk, zkrátka rajská hudba pro mé uši.

"Včera jsem tě dost zřídil, moc se omlouvám, ale už jsem to pak nemohl vydržet," rukou znovu vplul do mých vlasů a políbil mě na čelo.

"To je dobrý," vydechl jsem a pomalu se začal zvedat s občasným bolestným syknutím. Když jsem konečně seděl bez nějakých větších obtíží, podíval jsem se na Jimina.

"Tak jo, a teď už to chci konečně vědět. Odkud mě sakra znáš?" vyhrkl jsem na něj.
"Nevzpomněl sis? Škoda... Ale dobře řeknu ti to," vydechl a zvedl se z postele. Z pod ní vytáhl krabici vyndal z ní fotku a podal mi ji. Vzal jsem ji do ruky. Byl na ní lehce oplácaný černovlasý kluk s brýlemi.
"Co je s ním?" ukázal jsem na fotku.

"To jsem já," řekl a znovu si sedl vedle mě. Vykulil jsem oči a střídavě kmital očima z fotky na něj a zpět.
"Copak? Překvapený?" ušklíbl se a fotku mi sebral. Jen jsem beze slova přikývl a dál na něj zíral.

"Nedivím se, že si mě nepamatuješ. Chodil jsem na stejnou školu jako ty, o ročník výš. A když jsem vypadal jak jsem vypadal nedivím se, že sis mě nevšiml. Ale já si všiml tebe a... a tak trochu jsem tě sledoval. Po škole jsem na sobě začal pracovat. A pak jsme se potkali minulý rok a... zbytek už víš," pousmál se a sklopil pohled.

"Co začít znovu?" usmál se a natáhl k němu ruku.
"Jeon Jungkook," stiskl jsem mu ruku,: "Park Jimin," představil se mi taky. Konečně jsem se dozvěděl kdo mi tak popletl hlavu. Chtěl jsem pustit jeho ruku, ale on si mě přitáhl k sobě a své rty přitiskl na ty mé.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

A tak jsem dostal tu nejcennější životní lekci a nejlepší vánoční dárek.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 25. prosince 2016 v 19:19 | Reagovat

Yah yah yah!!*-*
Už jsem ti to říkala, ale řeknu to znova! Tahle povídka byla skvělá! Četla jsem ji ještě ten den, kdy vyšla, ale konečně jsem se dostala na pc, tak komentuju:DD
Mělo to takové to kouzlo, jak byl Jungkook takový ulítaný a Jimin měl naopak vše promyšlené:DD
Všechno (až na ten smut, protože nejsem úchyl :"D) jsem si živě představovala a chlámala se u toho smíchy:D
Moc povedené! Luv ya <3

2 Linnie Linnie | Web | 26. prosince 2016 v 16:23 | Reagovat

[1]: Promiň ale to že nejsi úchyl mě hrozně rozesmálo. Ale děkuju moc^^

3 Karin Karin | 29. prosince 2016 v 22:04 | Reagovat

Tak to bylo perfektní. :-D  :D

4 Hatachi Hatachi | Web | 11. ledna 2017 v 22:05 | Reagovat

Tak to bylo moc hezké ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama