Deadly silence

28. listopadu 2016 v 8:00 | Linnie |  Zlomená duše malé Lin
Ahojky...
Jsem tu s dalším mým kouskem. Tentokrát to není tak úplně básnička. Napsala jsem to někdy na začátku tohoto roku a vlastně... celou dobu jsem si pod tím představovala Namjoona. Tak schválně co to připomíná vám?


Deadly silence

Ticho, to zkurvené ticho, které najednou přišlo. Zasáhlo mě jako blesk z čistého nebe. Nenávidím ho, nutí mě přemýšlet. O čem? Sám nevím, nad vším co mi zrovna přijde na mysl. Smyslem života, tou nekonečnou bolestí, která ochromuje mé tělo a nedovoluje mi se nadechnout. Nenávidím tenhle svět, plný strachu a bolesti, stejně jako to ochromující ticho. Po tvářích mi stékají hořké slzy a vzlyky dusím hřbetem ruky. Ani si neuvědomuji, že jsem se do ní zakousl a na jazyku mám železitou pachuť vlastní krve. Sedím opřený o stěnu, zakloním hlavu a silně se praštím o zeď. Celou místností už nezní to hrobové ticho, ale můj hysterický smích. Vstanu a z mého batohu vytáhnu sprej a zapalovač. Chvíli si hraji s plamenem. Když mě to přestane bavit, začnu čmárat sprejem po zdi.

"I'm crazy,
I'm mad,
I'm tired,
I'm dead."

S jemným šklebem na rtech si prohlížím svůj výtvor. Sáhnu pod polštář, ležící na posteli a vytáhnu nůž. Chvíli na něj hledím, pak se párkrát říznu do ruky a zápěstím přejedu po zdi. Nakonec přes nápis stékají pramínky mé krve. Znovu vytáhnu zapalovač a celý pokoj podpálím. Svezu se zády po zdi a zkrvavenou rukou si prohrábnu své světlé vlasy, čímž se zbarví některé prameny do ruda. Naposled se rozhlédnu a čepelí nože si probodnu zápěstí.

A tak, umírám.
V louži své vlastní krve, sám.
Kolem plameny a v to zkurvené ticho upadám.
NAVŽDY!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 28. listopadu 2016 v 21:15 | Reagovat

Krásné ale děsivé. :-D  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama