Pro stromy jsem neviděl les...

23. srpna 2016 v 15:54 | Linnie |  Oneshots
Hi guys... Dlouho tu nebyl žádný oneshot, tak jsem jeden napsala. má přes 3000 slov. Docela mi to dalo zabrat a psala jsem to asi týden. Nevím jestli to dává smysl ještě jsem to nebyla schopná celé přečíst. xD Snad tam není moc chyb, když tak se za ně fakt omlouvám. Užijte si to :3


Skupina:BTS
Pár:NamJin
Varování: žádné


Nikdy se mnou nikdo neměl problém. Všichni mě vždycky měli rádi, pro mojí milou povahu a každý se se mnou přátelil. Ovšem to platilo pouze do doby než přišel on...

On byl prostě divný. Nikdy jsem nesoudil lidi jen podle vzhledu, ale on, Kim Namjoon, byl prostě opravdu divný. S nikým se nebavil, byl až přehnaně chytrý, na každou otázku učitelů odpovídal bezchybně a v testech vždy 100%. Blonďaté vlasy nosil sčesané do ulízaného účesu a brýle s černými obroučkami, k tomuhle vzhledu měl dost vypracované a vytáhlé tělo. Neustále sluchátka v uších. To by nebylo až tak divné, kdyby si ovšem neustále něco nepsal do sešitu, který snad nikdy nepustil z ruky.

Několikrát jsem se s ním pokoušel spřátelit, ale ignoroval mě. Tohle bych ještě bral, kdyby na mě pořád nezíral. Opravdu, stále jsem na sobě cítil jeho pohled.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Yoongi... zase na mě čumí, že jo?" drcl jsem do svého nejlepšího kamaráda.

"Proč se na to pořád ptáš, když to víš?" zavrčel potichu, aby ho učitel neslyšel. Ano, ano tohle je můj nejlepší kamarád, Min Yoongi. Věčně otrávený, drzý a sprostý jak dlaždič. Přesto to byl můj nejlepší přítel a neměnil bych. Když jsem potřeboval, podržel mě v jakékoliv situaci.

"Stejně tě nechápu. Prostě mu řekni, ať na tebe nezírá a hotovo, ne?" zvedl hlavu, kterou měl položenou na lavici a podíval se na mě.

"Ty víš, že mě ignoruje," vydechl jsem poraženě. Yoongi protočil oči. Konečně zazvonilo na konec hodiny.

"Doufám, že počítáš s tím dneškem," zašklebil se na mě Yoongi, když jsme se loučili.

"Jasně, tvoje vystoupení bych si ujít nenechal," ušklíbl jsem se zpátky a drkl do něho ramenem. Můj BF je totiž undergoundový raper. Dneska se pořádá taková menší soutěž a Yoongi a jeho velký ego tam nemůže chybět.

"Fajn, pak ti napíšu," mrkl na mě a vydal se opačným směrem než já.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Došel jsem domů a praštil sebou do postele. Neměl jsem na nic náladu a hlavně jsem zase přemýšlel, proč na mě Namjoon pořád zírá. Z mého rozjímání mě vyrušilo zapípání mého telefonu. Vytáhl jsem ho z kapsy a s hrůzou zjistil, že jsem tam ležel skoro dvě hodiny. Otevřel jsem tu zprávu od Yoongiho.

Yoongi- Za hodinu se sejdeme v parku.
- Ok, čekej mě

Rychle jsem se zvedl, až se mi zamotala hlava. Zalezl jsem do koupelny a dal si rychlou sprchu. Oblékl jsem se do přiléhavého černého trička, které mi hezky rýsovalo svaly a roztrhané jeansy.

*I když tam jdu kvůli Yoongimu, proč nezkusit někoho sbalit?*

Ušklíbl jsem se nad svými myšlenkami a oči si zvýraznil černou tužkou. Vylítl jsem z koupelny, popadl telefon, klíče, peněženku a vyběhl z domu. Do parku jsem přišel trochu pozdě. S trávením času v koupelně jsem občas horší jak holka.

"Jdeš pozdě," zpražil mě Yoongi pohledem.

"Já vím, ale znáš mě. A dokonalost potřebuje čas," zasmál jsem se a hodil mu ruku kolem ramen. Yoongi protočil oči. Znova jsem se rozesmál, nevím co mi na tom přišlo vtipné, nejspíš ta Yoongiho reakce.

"Jdeme, nechci přijít pozdě," vyhrkl po chvíli, chytil mě za zápěstí a táhl mě za sebou. Během deseti minut jsme byli na místě. Vešli jsme dovnitř, bylo tam celkem dost lidí.

"Tak co? Nervózní?" mykl jsem obočím.

"Ani ne, protože všichni co tu jsou, mi nesahaj ani po kotníky," ušklíbl se. Přitom se rozhlížel, jakoby někoho hledal. Najedou zvedl ruku a zamával na někoho. Otočil jsem se tím směrem. Blížil se k nám vyšší kluk. Když přišel blíž, pořádně jsem si ho prohlédl. Tmavě hnědé vlasy, perličkové zoubky v roztomilém úsměvu a dost výrazné svaly na rukou.

"Ahoj zlato," řekl směrem k Yoongimu a dal mu pusu na tvář. Trochu nechápavě jsem povytáhl obočí.

*On někoho má? Jak to, že nic neřekl?*

Založil jsem si ruce na hrudi a zatvářil se na oko uraženě. Ten tmavovlasý klučina odtrhl pohled od Yoongiho a sjel mě pohledem.

"Ty musíš být Seokjin. Jsem Jungkook, ale klidně mi říkej Kookie," věnoval mi svůj roztomilí úsměv a natáhl ke mně ruku. Úsměv jsem mu oplatil a nabízenou ruku přijal.

"Jsem rád, že tě poznávám. A když tak jen Jin," mrkl jsem na něho a následně věnoval provokativní pohled mému nejlepšímu kamarádovi.

"Že ses nepochlubil," řekl jsem s náznakem smíchu v hlase. Yoongi už se chystal, že mě něčím setře, ale sotva stihl otevřít pusu Jungkook mu skočil do řeči.

"Jsme spolu jen krátce a navíc Yoongi se za mě stydí," nafoukl tvářičky, pak objal Yoongiho kolem pasu a hlavou se opřel o jeho rameno. Yoongi mu věnoval láskyplný pohled a následně ze sebe sundal jeho ruce. Něco mu pošeptal do ucha, Jungkook přikývl a s tichým 'uvidíme se' a tajemným úsměvem odešel.

"Nechápu tě, jak se za něho můžeš stydět? Je sexy a hrozně roztomilej," drkl jsem do něho a postavil se vedle něj. Yoongi vydechl a sklopil hlavu.

"Nestydím se za něj, jen... chci ho jen chránit. Jeho rodiče jsou v tomhle ohledu dost staromódní, kdyby se to dozvěděli vyhodí ho z domu a to nemůžu dopustit. Ani nevíš jak dlouho jsem ho přesvědčoval ať to se mnou zkusí," pousmál se, což mě též donutilo k úsměvu.

"I tak jsi mi to mohl říct."
"No jo pořád," protočil oči.
"Musím se jít připravit. Pohlídáš mi Kookieho?"
"Spolehni se, ale řekni mi kam šel?" ušklíbl jsem se.

"Tady jsem," ozvalo se za mnou, leknutím jsem trochu nadskočil a Yoongi se začal smát. Otočil jsem se na Kooka stojícího za mnou, v rukou měl tři skleničky. Yoongi si od něho jednu převzal a další dal do ruky mě.

"Tak, na nejlepšího rapera na světě," pronesl Kookie teatrálně a já tak nějak začínal chápat, proč trpí Yoongi takovým egoismem. Přiťukli jsme si a všichni do sebe hodili skleničku na jeden lok. Trochu jsem zatřepal hlavou, bylo to dost silné. Yoongi mi předal svou skleničku a chtěl odejít, ale Jungkook ho chytil za rameno a přitáhl ho zpět k sobě.

"Nandej jim to lásko," řekl a dravě zaútočil na jeho rty. Trochu překvapeně jsem na ně zíral. Nečekal jsem, že tohle roztomilé stvoření bude takový drak. Ale soudě podle Yoongiho výrazu, ani on to nečekal. Když se odtáhli, Jungkook se usmál jak největší sluníčko a Yoongi jen s pobaveným výrazem odešel do zákulisí.

"Sluší vám to spolu," řekl jsem, když jsem ztratili Yoongiho z dohledu.
"Děkuju," šeptl Kook a lehce zčervenal. Trochu jsem nepochopil proč se červená, po tom co tu předvedl před chvílí, ale neřešil jsem to.

"Kolik ti vůbec je?" zeptal jsem se ho, až teď jsem si uvědomil, jak moc mladě vypadá.
"Sedmnáct."
"Víš, že bys neměl pít?"
"Jsi jak moje matka," zasmál se, "Kamarád tu dělá barmana a navíc jsem tu celkem často díky Yoongimu, kdyby tě náhodou zajímalo, jak to že mi nalejou."

Kývl jsem, na znamení že chápu a hodil mu ruku okolo ramen.

"Půjdem si stoupnout blíž k pódiu, co ty na to?"
"Nejsem proti, odtud je stejně houby vidět," přitakal Jungkook. Začali jsme se prodírat davem k pódiu. Už jsme byly od pódia jen pár metrů, když do mě někdo vrazil. Ztratil jsem rovnováhu a skácel se k zemi. Zvedl jsem hlavu a párkrát zamrkal. Kolem sebe jsem cítil slabou vůni vanilky.

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě ten kluk, co mě sejmul. Najednou vykulil oči a ustoupil pár kroků, jak kdyby zahlédl ducha.

"O-omlouvám se," vyhrkl a spěšně odešel. Otočil jsem se směrem kam odešel. Přišlo mi, že ho odněkud znám. Blond vlasy vyčesané nahoru, uhrančivé tmavě hnědé oči obtažené černým kajlem a vysoká vypracovaná postava. Vzhledem až nápadně připomínal Namjoona, ale on by nikdy svůj vzhled k tomuhle nezměnil.

"Vstávej kámo, ještě tě tu někdo zašlápne," zasmál se Kook a pomohl mi vstát. Prodrali jsme se menším hloučkem a dostali se přímo k pódiu. Během deseti minut se na pódiu objevil moderátor a soutěž začala. V klubu byla skvělá atmosféra a i všichni co se přihlásili byli skvělí rapeři, ovšem jak to tak vypadalo, všichni čekali co předvede Yoongi aka Suga. Měl jít na řadu jako úplně poslední. Když vstoupil na pódium, valná část klubu začala skandovat jeho jméno. Vždy byl dobrý, ale teď jsem opravdu musel uznat, že je nejlepší. V polovině svého vystoupení přišel k nám a Jungkooka vytáhl na pódium. Něco mu pošeptal do ucha, Kookie přikývl, postavil se doprostřed pódia a začal tancovat. Ti dva se k sobě dokonale hodili. Když skončili oba se uklonili a ruku v ruce odběhli do zákulisí.

"Tak jo, to byli všichni. Teď..." začal moderátor, když najednou přiběhla jedna z organizátorek, něco mu řekla a zase odešla.

"Hey, tak tu máme menší změnu, na poslední chvíli se nám přihlásil ještě někdo. Takže, teď k nám přichází.....Rap Monster," konec věty moderátor natáhl a odešel. Najednou v celém klubu zhasla světla, rozsvícený zůstal jen jeden reflektor ozařující pódium. Zůstal jsem trochu strnule stát, protože jsem v klukovi stojícím na pódiu poznal toho, díky kterému jsem skončil na zemi. Po celou dobu kdy byl na pódiu jsem se cítil zvláštně, hlavně potom co mě probodl pohledem a věnoval mi sexy úšklebek. Nikomu jinému patřit nemohl, protože v tu chvíli stál přímo u mě a já mimochodem zase cítil tu vanilku. Jeho vystoupení bylo impozantní. Z nějakého záhadného důvodu mi text jeho skladby připomenul Namjoona. Po jeho vystoupení byli všichni jako u vytržení. Yoongi bude pěkně naštvaný, protože tenhle kluk byl lepší než on, mnohem lepší. 'Rap Monster' odešel a nastoupil opět moderátor celé téhle 'maškarády'.

"Wohou... tak tohle bylo... no, nemám slov. Ale musíme pokračovat dál, teď necháme porotě chvíli na rozsudek, ale myslím, že to moc dlouho trvat nebude."

Měl jsem pravdu, Yoongi běsnil, protože skončil druhý. Ale Kookie ho nějakým záhadným způsobem dost rychle zpacifikoval. Asi o půl hodiny později jsem zjistil, že ho opil.

Ani já jsem s alkoholem nebyl nijak pozadu. Ale jedna věc mi stále vrtala hlavou, Rap Monster... on a jeho vystoupení.

"Ahoj, neruším?" ozval se najednou vedle mě hluboký hlas a znovu jsem ucítil ten vanilkový závan. Trochu jsem sebou škubl, jak jsem se lekl a otočil se na vysokého blondýna stojícího vedle mě.

"Tebe bych nečekal," ušklíbl jsem se, "A víš, že docela i jo? Bavím se s přáteli," podíval jsem se na něj. Zase mi na mysl přišlo to, že ho odněkud znám.

"Ah... Jinnie, víš že bys neměl lhát. Už půl hodiny jsi s nimi nemluvil," zasmál se blonďák a já překvapeně vykulil oči.

"Odkud znáš moje jméno? A kdo vlastně jsi?" vyhrkl jsem a nedůvěřivě ho propaloval pohledem. Na jeho rtech jsem zaregistroval slabý úšklebek. Odrazil se od barového pultu, stoupl si přede mě a rukama se zapřel tak, abych neměl kam utéct. Letmo jsem se mu podíval do očí a následně zabodl pohled do země. Jeho uhrančivé oči mě doslova spalovali a černá tužka kolem nich dodávala jeho pohledu a celkovému vzhledu na nebezpečnosti.

"Znám tě líp než si myslíš. A kdo jsem?" na chvíli se odmlčel a donutil mě se na něj dívat, "jsem někdo koho nedostaneš z hlavy," zašeptal. Než jsem stihl pobrat to co právě řekl, jeho rty byli na těch mých. Hned jsem se do polibku zapojil. Ani nevím proč, možná to bylo tím alkoholem v mé krvi nebo prostě tím, že se mi líbil od první chvíle. Musel jsem uznat, že jeho rty stejně tak jako on byly dokonalé a cítil jsem z nich vanilku. Objal mě kolem pasu a svým tělem se natiskl na to mé. Když mi dovolil se trochu odtáhnout, začal jsem slíbávat jeho ostře řezanou čelist a na jeho krku jsem si udělal pár značek. Vždycky jsem miloval cucfleky, teda jen pokud jsem je neměl já. Najednou mu začal zvonit telefon a on se s nasraným výrazem odtáhl. Podíval se na display svého telefonu, hovor típl a telefon dal zpět do kapsy.

"Promiň Jinnie, musím jít," trochu smutně se usmál a pohladil mě po tváři. Chtěl odejít, ale já ho chytil za zápěstí.

"Uvidíme se ještě někdy?" zeptal jsem se.
"Vídáme se skoro pořád, jsem ti blíž než si myslíš. Musíš jen otevřít oči, protože ty pro stromy nevidíš les," zašeptal těsně u mých, naposled mě políbil a spěšně odešel. Stál jsem tam ještě tak pět minut, neschopný se pohnout a zíral směrem kterým odešel. Nakonec jsem napsal Yoongimu smsku, že odcházím, vůbec jsem přitom neměl tušení, jestli tam s Jungkookem ještě vůbec jsou a vydal se domů.

Celý víkend jsem ležel v posteli a civěl do stropu. Když můj tajemný blonďáček říkal, že ho nedostanu z hlavy měl pravdu. Pořád jsem přemítal kdo by to mohl být. Říkal, že je mi blíž než si myslím, že musím jen otevřít oči. Jediný, kdo mi přicházel na mysl, byl Namjoon. Jeho podobnost s tím klukem byla opravdu zarážející. Ale usoudil jsem, že on to být nemůže, povahově byli až příliš rozdílní a navíc Namjoon nosil brýle. On sice mohl mít čočky, ale to bych poznal, protože u Yoongiho si všimnu vždy. Oči jsou s nimi lesklejší než normálně a člověk vypadá, jako když má v očích slzy.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

V pondělí jsem myslel, že asi umřu. Nespal jsem víc jak dva dny a dost se to na mě podepsalo. Vypadal jsem naprosto příšerně. Černé kruhy pod mýma očima nezakryl ani makeup. Do školy jsem se sotva doplazil. Unaveně jsem se složil na lavici. V kapse mi zabrněl mobil. Otráveně jsem vydechl a sáhl pro něj.

Yoongi- Hej kámo omluvíš mě na dnešek? Od pátečního večera se nemůžu hnout ><

Tiše jsem se musel zasmát. Tak nějak jsem tušil co za tím je.

- Okej... Tušil jsem, že Kookie je trochu zvíře, ale že až tak...xD
Yoongi- Drž hubu vole!!!

Zase jsem se začal tiše smát, věděl jsem to. Trochu mě sice zaráží, že se Yoongi nechal ohnout od někoho jako je Kook, ale zase tak moc mě to nepřekvapuje vzhledem k tomu co jsem viděl ten večer.

Než jsem stihl položit hlavu zpět na lavici, všiml jsem si Namjoona, který právě věděl do třídy. Hned jak jsem ho zahlédl, mi na něm přišlo něco jinak. Celého jsem ho několikrát sjel pohledem, ale nevšiml jsem si ničeho neobvyklého. Jediné co jsem zahlédl, byl lehký úšklebek na jeho rtech, když si všiml mého pohledu. Ale ten byl hned vzápětí pryč, takže jsem si ani nebyl jistý, že jsem ho vůbec viděl.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

*time skip- O týden později
Celý týden jsem Namjoona sledoval a snažil se přijít na to, co se na něm změnilo. Snažil jsem se být nenápadný, ale byl jsem si téměř stoprocentně jistý, že o tom věděl. Tím, jak jsem ho sledoval, jsem přišel na spoustu zajímavých poznatků o něm. Například, že když přemýšlí krčí u toho nos a obočí a také jsem si všiml toho, že když se usmívá má dolíčky, které na jeho tváři působí hrozně roztomile.

Konečně mi další pondělí došlo, co na něm bylo celý minulý týden jiné, nosil rolák. Měl zakrytý krk, takže něco skrýval a já si byl téměř stoprocentně jistý, že vím co. Konečně se mi má posedlost cucfleky vyplatila. I když jsem ještě před týdnem tvrdil, že ten blonďák v klubu nemohl být on, čím víc jsem o tom přemýšlel tím to bylo jasnější a teď se mi to potvrdilo. Teď už mi zbývalo jen jediné, říct mu že už 'vidím les'. Byl jsem z toho všeho tak nadšený, že jsem se rozhodl na něho počkat po škole.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Skončili jsme asi před deseti minutami. Ze třídy jsem odešel jako první, rozloučil se s Yoongim, který stejně šel za Jungkookem a zastavil jsem se před vchodem do budovy. Jelikož Gi většinou zdržoval, věděl jsem, že Namjoon odchází vždy asi čtvrt hodiny po konci vyučování.

Už to bylo dvacet minut a Namjoon pořád nešel. Už jsem to chtěl vzdát, když jsem ho zahlédl skrze prosklené dveře. Stáhl jsem si kapuci mikiny víc do čela, začínala mi být docela zima, protože pršelo. Když vyšel ani si mě nevšiml a vydal se směrem k nedalekému parku. Chtěl jsem ho zastavit, ale nakonec jsem se rozhodl jít za ním. Šli jsme takhle asi deset minut, když se najednou zastavil a svá sluchátka schoval do kapsy. Kolem nás nikdo nebyl, v celém parku to bylo jak na hřbitově.

"Baví tě to, mě sledovat?" v jeho hlase jsem slyšel trochu výsměch. Zasekl jsem se.
"Eh... no...j-já...," koktal jsem, byl jsem trochu v šoku. Namjoon se zasmál a otočil se čelem ke mně. Sklopil jsem hlavu a provrtával pohledem zem.

"Už vidíš les?" přistoupil ke mně Namjoon a rukou na mé bradě mě donutil se mu podívat do očí. Zase mě obklopila ta vanilková vůně. Lehce jsem přikývl a Namjoon mě krátce objal. Jakmile se odtáhl sundal si brýle a zahodil je do blízkého keře. Překvapeně jsem na něj zíral a jen nechápavě kroutil hlavou, když si sundal sako a stejně tak, jako jeho brýle, i ono letělo do křoví.

"Zavři tu pusu, ještě ti tam něco vlítne," znovu se na mě natiskl a ruce mi položil na boky, ještě před tím mi stáhl kapuci z hlavy.

"Proč..." Namjoon mě to nenechal doříct a umlčel mě polibkem.

"Tohle nejsem já a navíc vidím dobře, jen mým rodičům se mé pravé já nelíbí, takže asi tak," pousmál se. Úsměv jsem mu oplatil a pohladil ho po tváři.

"Jestli, tohle zjistí naši asi mě zabijou. Ale ty mi za to stojíš," skousl si ret a znovu mě políbil. Propletl jsem s ním prsty.

"Tohle je klišé jak prase," začal jsem se smát. Namjoon protočil oči. Pomalu jsme se ruku v ruce šli na konec parku. Když jsme tam došli, Namjoon se zastavil a otočil se na mě.

"Tady se asi rozloučíme, bydlím na druhé straně města," ušklíbl se.
"A nechceš... nechceš jít ke mně?"
"Zveš mě k sobě? Hmm... proč ne," ukázal mi svůj rozkošný úsměv. Ten jsem mu oplatil a pomalu jsme se vydali ke mně domů. Celou dobu jsme si povídali a já se tak dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Když jsem odemykal dveře od mého bytu přišla mu zpráva.

"Kdo ti píše?" zeptal jsem se.

"Yoongi," odpověděl mi jakoby nic a dál se věnoval svému telefonu. Nechápavě jsem se na něho otočil.

*Proč mu sakra píše Yoongi?*

"Chce vědět jak jsem s tebou dopadl," usmál se. Nechápavě jsem pozvedl obočí.
"Ty o tom nevíš, ale já a Yoongi jsme docela dobří kámoši. Celý týden mi psal o těch tvých depkách. Musím říct, že jsem se ukázkově bavil," zasmál se Namjoon. Uraženě jsem sykl a založil si ruce na hrudi.
"Ale no ták, Jinnie... Bylo to roztomilé," objal mě zezadu a nosem se přitulil k mému krku.
"Já nejsem roztomilý."
"Ale jo, jsi. Nejroztomilejší na světě," šťouchl mě do tváře. To mě donutilo se šťastně usmát. Konečně jsem to pochopil. On nebyl divný, to jen já, přesně podle jeho slov pro stromy neviděl les...


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 23. srpna 2016 v 19:02 | Reagovat

oujééé!!!:D ta povídka byla super!*-* fakt se mi to hrozně líbilo, omg:3 Yoonkook v pozadí mě dostávali, jakože fakt:D
Bylo to nehorázně přeslazené, omg:D Takový povídky miluju:3 A po dlouhé době jsem četla něco na NamJin, yaay:D
Piš dál takové fluffy věci:3 Dělá mi to moc dobře na duši :"DD <3

2 Hatachi Hatachi | Web | 23. srpna 2016 v 21:07 | Reagovat

Když pominu, že to bylo na BTS, tak se mi ten námět moc líbil. Moc hezky napsané...

3 Karin Karin | 26. listopadu 2016 v 17:38 | Reagovat

Tak to bylo kouzelné. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama