Leave me alone- díl 13.

8. července 2016 v 9:24 | Shadow |  Leave me alone
Ahojky...
Omlouvám se, že tu teď vůbec nejsem, ale fakt mám teď snad větší fofr než ve školním roce. Musím letět jdu na pohřeb. :(
Tak zase někdy a užijte si dílek.



Yoongi:
Ze zdola se bylo slyšet pár mě dost známých hlasů. Aron a jeho otec. Otočil jsem se na Jimina.

"Rychle si sbal věci, vem jen to nejnutnější, musíme vypadnout," zašeptal jsem naléhavě a opatrně otočil klíčem v zámku. Jimin přikývl a vytáhl cestovní tašku. Rozhlédl jsem se, jediná možnost úniku byla přes okno. Přešel jsem k němu a otevřel ho. Sice jsme byli v patře, ale Jimin měl okno do zahrady, která byla o proti ulici vyvýšená. Od okna na zem to bylo asi dva metry.

"Už máš hotovo?" zeptal jsem se potichu a rozhlížel se z okna, jestli ti dva blbci dole nenechali někoho venku.

Jimin:
"Už máš hotovo?" zeptal se mě Yoongi, zrovna ve chvíli kdy jsem házel do tašky pár posledních věci.

"Jop, můžem jít," odpověděl jsem mu a přešel k němu.
"Běž první," řekl mi. Trochu nervózně jsem přikývl a vyklonil se z okna. Nebylo to zase tak vysoko jak jsem myslel. Otočil jsem se na Yoongiho, který stál u dveří a poslouchal co se děje dole. Najednou vytřeštil oči, přešel ke mě a z kapsy vytáhl klíčky od auta.

"Běž do auta, hned půjdu za tebou. Jestli se ale ti dva blbci dole dostanou ven dřív než já, prostě jeď ke mě, ok?"
Přikývl jsem, vzal od něho klíče, párkrát se zhluboka nadechl a skočil. Popadl jsem svou tašku a vydal se k autu. Připadal jsem si jak nějaký tajný agent. Do auta jsem se dostal úplně bez problémů. Už stačilo jen počkat na Yoongiho.

Yoongi:
Když Jimin házel dolů svou tašku zase jsem stál u dveří a poslouchal ty dva debily dole.

"Tady nikde nejsou už jsem byl i ve sklepě."
"To není možný, říkám ti, že to auto venku je fakt Sugovo."
"Hele tady jsou schody, nejsou nahoře?"

Pak už jsem slyšel jen dusot dvou párů nohou na schodech. Rychle jsem poslal Jimina do auta. Když jsem si byl jistý, že je v bezpečí, začal jsem přemýšlet jak je zdržet. Nakonec jsem prostě zůstal u klasického blafování. Zapřel jsem se do jedné z komod poblíž dveří a posunul ji před ně. Udělalo to dost velký hluk a ještě jsem shodil na zem skleněnou vázu, což sice nebylo v plánu, ale účel to splnilo. Během chvilky už někdo zkoušel vyrazit dveře. Rychle jsem vyskočil z okna a běžel k autu. Dostal jsem se tam akorát ve chvíli, kdy z domu vyběhl Aron a hned za ním jeho papík. Nasedl jsem a rychle se rozjel pryč. Zamířil jsem k Namjoonovi. Sice zas bude určitě mít řeči kvůli Jiminovi, ale potřebovali jsme se na chvíli někde schovat. A navíc mám pro něho v kufru tu tašku se zásilkou.

Jimin celou cestu mlčel. Zastavil jsem před Namjoonovým barákem. Chtěl jsem vystoupit, ale Jimin mě zastavil.

"Kam jdeš? A kde to sakra jsme?" ptal se nervózně.
"Neboj, tu bydlí kámoš. Na chvíli se u něj schováme. Pochybuju, že nás nebudou hledat," odpověděl jsem mu a teď už jsem vážně vystoupil. Z kufru jsem vyndal tašku pro Joona a zamkl auto. Jimin šel za mnou jak ocásek. Vytáhl jsem klíče. Stejně jako Namjoon měl klíče od mého, já zas od jeho domu.

"Hej, Joonie!" křikl jsem. Z obýváku vykoukla Namjoonova růžová kštice. Hned jak viděl Jimina jeho rysy ztvrdly. Vystoupil zpoza rohu, v ruce pistoli, kterou namířil na Jimina.

"Co ten tu dělá?" vyštěkl a přesunul ke mě.
"RapMone nech toho. Myslel jsem, že jsme si to minule vyjasnili," povzdechl jsem si otráveně. Díky tomu, že stál na mé úrovni jsem vyšvihl ruku a zbraň mu sebral.

"No tak fajn," zavrčel Joon, otočil se na patě a šel zpět do pokoje. Pokrčil jsem rameny a šel za ním, s Jiminem v patách.

"Proč máš tu tašku?" zeptal se Namjoon, když se posadil na pohovku. Hodil jsem po něm 'Are you fucking kidding me?' pohled. Joon je kývl hlavou na znamení, že pochopil. Posadil jsem se proti němu a Jimin vedle mě.

"Dáte si něco, když už jste tu? A co tu vlastně děláte?" zeptal se Joon.
"Ne dík, já nic nechci, ty Mine?" otočil jsem se na Jimina, který jen záporně zakroutil hlavou.

"Vážně to chceš slyšet celý, jak jsme se dostali až sem. Je to celkem na dlouho," zasmál jsem se.
"Já mám času dost a vy zřejmě taky," uchechtl se Joon.
"Jo, to je fakt."

Snažil jsem mu vysvětlit naši situaci.
"Wow, ty máš teda život. Ani jsem nevěděl, že si tak akční," smál se Namjoon. Periferně jsem viděl Jimina jak se snaží zadržet smích.
"Rap Mone netlem se, tohle je vážný," řekl jsem chladně, ačkoliv jsem měl sám co dělat, abych se nezačal smát.

"Tak jo, jste tu už dvě hodiny. Myslím, že už budete mít klid. Sorry, že vás takhle vyhazuju, ale čekám návštěvu," řekl Joon po chvíli a já se ušklíbl.

"Tak jo, Jiminie půjdem."
Namjoon šel s námi ke dveřím kde jsme se rozloučili.
"Ještě zkusím zjistit něco o tvé mámě," pronesl Namjoon mimochodem směrem k Jiminovi, když zavítal dveře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vikina Vikina | Web | 8. července 2016 v 9:32 | Reagovat

Zaujímavé :-) pekný blog :-)

2 Shadow Shadow | Web | 8. července 2016 v 19:49 | Reagovat

[1]: Moc děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama