Leave me alone- díl 12.

24. června 2016 v 15:15 | Shadow |  Leave me alone
Dlouho jsem tu nebyla což? Přes prázdniny vám to snad vynahradím, ale ono je to stejně jedno, protože sem nikdo ani nepáchne. No když jsem někdo zavítáte, děkuju za návštěvu.



Jimin:
Když jsem všechno vyřídil, Yoongi mě chytil za ruku, propletl se mnou prsty a táhl mě ven na parkoviště. Donutil mě nasednout do auta a rozjel se pryč. Avšak úplně opačným směrem, než já bydlím.

"Ehm... Yoongi, a-ale já bydlím na opačné straně mě-města," vykoktal jsem a trochu vyděšeně ho pozoroval. Právě jsme stáli u semaforu, takže se na mě Yoongi otočil, s tím svým dechberoucím úsměvem.

"A kdo řekl, že tě odvezu k tobě? Hezky si tě nastěhuju ke sobě, chci tě mít na očích," mrkl na mě a pohladil mě po tváři. Sklonil jsem hlavu, protože mé tváře nabrali lehce červený nádech.

Cesta uběhla celkem rychle, asi za deset minut zastavil Yoongi před svým domem a otočil se na mě.

"Počkej tu, jen si pro něco dojdu a pojedeme pro tvoje věci," řekl a odešel. Trochu jsem nechápal, proč jsme tam teda nejeli rovnou, bylo to blíž, ale nějak jsem to neřešil. Yoongi se vrátil s docela velkou taškou, kterou hodil do kufru, sedl si zpět za volant a vydali jsme se ke mě domů. Přemýšlel jsem, jestli se mám ptát co je v té tašce, ale když už jsme byli skoro u mě, zvědavost mi nedala.

"Co máš v té tašce?" otočil jsem k němu hlavu. Yoongi nakrčil obočí a nesouhlasně zakroutil hlavou.
"Yoongi no tak, co v ní je?" zakňučel jsem.
"To tě nemusí zajímat, jasný!" vyjel po mě a já sklonil hlavu.
"Promiň," pípl jsem a dál už radši nic neříkal.

Yoongi:
"Promiň," řekl potichu Jimin. Akorát jsem zastavil před jeho domem, takže jsem si opřel čelo o volant a promnul si spánky.

"To já se omlouvám, neměl jsem po tobě tak vyjet. Prostě...prostě se na takovéhle věci neptej," vydechl jsem a periferně se na něho podíval. Jimin se na mě ani nepodíval a beze slova vystoupil. Trochu mi klesla brada.

*Ten kluk si teď bude hrát na uraženého? Já mu ukážu!*

Vyletěl jsem z auta za ním.
"Park Jimine, okamžitě se zastav," řekl jsem dost nahlas aby mě slyšel. Jimin mě ale ignoroval. Dostal se ke dveřím, odemkl a vehnal se dovnitř jak velká voda. Kdybych ho skoro sprintem nedohnal, zabouchl by mi dveře před nosem. Naštvaně jsem za sebou zabouchl. Jimin akorát dusal po schodech. Běžel jsem za ním, sice jsem se málem přerazil, ale účel to splnilo, dohnal jsem ho ve dveřích jeho pokoje. Chytl jsem ho za zápěstí a otočil ho čelem k sobě.

"Pust mě," zavrčel a odvrátil hlavu.
"Jiminie, no ták..."
"Ne, nech mě být a vypadni!" otočil se na mě a díval se mi do očí. Nikdy bych to nikomu nepřiznal, ale měl jsem z něho docela strach.

"No tak, Jimine. Vážně promiň, já jen... Jen tě nechci ohrozit," povzdechl jsem si. Jimin na mě koukal stále stejně vražedně.
"A to ti jako dává právo na mě řvát?"

Jen jsem stál a zíral na něho jak kdyby spadl z Marsu. Jimin se ke mě začal nebezpečně přibližovat. Slabě jsem zavrtěl hlavou, protože jsem se ho fakt docela bál.

*Chápete to? Já Min Yoongi mám strach z takového štěněte jako je on. Jak? Proč?*

Když už stál úplně nalepený na mě, dravě přitiskl své rty na ty mé. Hned jsem mu začal odpovídat, ale úplně jsem nestíhal jeho tempo. Od mých rtů udělal cestičku k mému uchu, přes které lehce přejel a zašeptal: "Nesnáším tě Yoongi, ale nemůžu ti odolat."

Pustil jsem jeho ruku, kterou jsem do teď křečovitě svíral a objal ho okolo pasu, jako by mi chtěl někam zdrhnout. Znovu mě začal líbat a objal mě okolo krku. Po chvíli sklouzl přes má záda za lem mých kalhot. Pousmál jsem se a pomalu ho donutil se dotáhnout, pořád jsme stáli více méně na chodbě. Chytil jsem ho za ruku, odtáhl ho do pokoje a zavřel za sebou. Jimin mě svým tělem přišpendlil ke dveřím a doslova ze mě strhl tričko.

"Nějaký nedočkavý," zasmál jsem se a on mi věnoval nepěkný pohled. Pak se začal věnovat mému pásku. Zastavil jsem ho uprostřed pohybu a přitiskl ucho na dveře, protože jsem ze zdola zaslechl hlasy. Jimin na mě chvíli nechápavě koukal, ale když jsem mu to vysvětlil přidal se ke mě.

"Říkám ti, že tu nejsou."
"Ale musí tu být, kde jinde by byli. Kousek odsud stojí Sugovo auto."

Ze zdola se bylo slyšet pár mě dost známých hlasů. Aron a jeho otec...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natali Natali | Web | 27. června 2016 v 20:48 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu to celé přečíst!:D Sakra, mi to trvalo xD , ale jsem nadšenááá! ^^
Nevím koho je mi víc líto, jestli Yoongiho v čem se nachází, Jimina do čeho se právě dostává nebo mamky Jimina, která nejspíš teď někde trpí nebo je už mrtvá! Fufufu, je to napínavé... a takhle přerušit žhavou chvilku ... to se nedělá, okay? >< Doufám, že od tama nějak zdrhnout bez zranění... ^^ budu čekat na další díl ^^

2 Karin Karin | 26. listopadu 2016 v 21:46 | Reagovat

Doufám že se jim nic nestane. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama