Leave me alone- díl 9.

20. května 2016 v 11:14 | Shadow |  Leave me alone
Ahojky. Jsem teď úplně mega šťastná, protože mi včera kamarádka konečně poslala fotky, z pondělní hodiny jezdectví. Moje úplně první skákání. Moc to pro mě znamená. Takže mě doufám chápete. No nebudu se tu vykecávat. Užijte si díl a dík za komentáře.



Yoongi:
U Joona jsem byl asi jen půl hodiny. Potřebovali jsme vyřešit pár věcí, kvůli nedělní aukci. Moje parta je jedním ze dvou stěžejních dovozců zbraní v Soulu, nelegálním samozřejmě. Naše akce byli hodně dobře utajované, museli být, nikomu z nás se za mříže nechtělo. Potom co jsem se dostal domů, jsem i přes značnou nechuť začal uklízet u sebe v pokoji. Když jsem měl hotovo lehl jsem si na postel a po chvíli usnul.

Jimin:
Odemkl jsem dveře do našeho domu.

"Mami jsem doma," křikl jsem sotva jsem za sebou zavřel dveře.
"Ahoj zlato," mamka vyšla ze dveří kuchyně a políbila mě na tvář. Omluvil jsem se jí a šel k sobě do pokoje. Zapnul jsem notebook a zkontroloval facebook. Měl jsem vážně hodně zpráv od Taeyonga. Vylovil jsem z kapsy svůj telefon a teprve teď jsem si všiml, že mi včera asi pětkrát volal.

*No jo, včera jsem měl na práci lepší věci,* při téhle myšlence jsem se uchechtl. Odepsal jsem mu, notebook vypnul a z batohu vyhrabal úkoly, které jsme měli na víkend zadané. Jelikož jich bylo celkem hodně zabralo mi to skoro celé odpoledne. Když jsem měl hotovo rozhlédl jsem se po pokoji a přemýšlel co dělat. Vždy jsem měl pár dní v týdnu dohodnutý přístup do tělocvičny nedaleko našeho domu. Tenhle týden to vycházelo právě na dnešek, ale vzhledem k mým včerejším aktivitám tancování nepřipadalo v úvahu, proto jsem se s notebookem uvelebil v posteli a pustil si film. Stejně jsem ho skoro nevnímal a celou dobu přemýšlel nad Yoongim.

*Změní se teď mezi námi něco?*

O dva týdny později:
Už je to dva týdny, dva zasraný týdny od toho co jsem se vyspal s tím idiotem sedícím přede mnou, od té doby jsem s ním nemluvil. Sice jsem za ním mohl jít já, ale já se nehodlám nikomu doprošovat.

Zrovna jsem čekal nedaleko od školy na Taeho, když jsem zahlédl kousek ode mě pár velice známých postav.

*Aron a jeho poskoci. A kurva.*

Sklopil jsem hlavu a doufal, že si mě nevšimli. Ovšem opak byl pravdou, jejich kroky směřovali přímo ke mě.

"Ale, ale kohopak to tu máme? Naše buznička. Kde máš Yoongiho, aby tě zachránil, hmm?" začal na mě Aron tím svým arogantním tónem. Neudržel jsem se a dal mu pěstí. V ten moment se na mě vrhl zbytek jeho party. Zatáhli mě za roh do slepé uličky kam nebylo vidět. Dva mě drželi a další mě začali mlátit. Hlavně do břicha. Po tom co mě jeden z nich silně praštil, bůh ví čím, přes hlavu jsem omdlel.

Pomalu jsem se začal probouzet, když jsem cítil jak mě někdo jemně pleská po tváři.

"Jimine, bože co se ti stalo?" slyšel jsem Taeyongův roztřesený hlas.
"A-Aron," dostal jsem ze sebe a znovu se odebral do tichých hlubin bezvědomí.

Yoongi:
Dva týdny jsem s Jiminem nemluvil. Nikdy bych tomu nevěřil, ale já z toho měl strach. Po tom co se stalo, jsem si uvědomil, že k němu něco cítím.
Dnes jsem byl rozhodnutý za ním jít. Celý víkend jsem se na to připravoval a přemýšlel co mu vlastně řeknu. Seděl jsem ve třídě a čekal až přijde. Začalo zvonit a on stále nepřišel.

*To je divný, on nechodí pozdě,* z přemýšlení nad Jiminem, mě vytrhl příchod učitele. Když Jimin nedostavil tu svou výstavní prdel ani v úterý, dospěl jsem k názoru, že je nemocný. Z tohoto omylu mě ovšem vyvedl Aron, kterého jsem potkal v pátek.

Zrovna jsem byl na cestě domů, když jsem potkal Arona na chodbě.

"Nazdar Yoongi, jak je tvojí buzničce?" uchechtl se a slovo tvojí zdůraznil. Nijak jsem to nekomentoval a beze slova odešel. Cestou domů jsem, nevím proč, přemýšlel o tom na co se ptal.

*Jak je... Jak mu je. No do prdele, on mu něco udělal.*

"Já jsem takový debil," vykřikl jsem nahlas. Potom mi došlo, že jsem na ulici a rozběhl jsem se domů. Vpadl jsem dovnitř, vyběhl k sobě do pokoje, batoh hodil na zem a rychle jsem se převlékl. Potom jsem popadl klíče od auta a vydal jsem se k Jiminovi domů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 heihachi heihachi | 20. května 2016 v 15:52 | Reagovat

Kvuli zdravotnim problemum jsem vazne az po velmi dlouhe dobe opet navstivila par oblibenych blogu ~ mezi ktere patri i ten tvuj. Wow a hned na me vystrelila tahle nova povidka. Zhltla jsem ji do nekolika desitek minut a NEMAM SLOV je doopravdy skvela, moc se tesim na dalsi dil a jak to cele dopadne^^ ve psani ses moc zlepsila, pokracuj dal a tesim se na dalsi prispevky:)
(Jinak zcela chapu tvou radost z fotek ze skakani, sama jsem myslela, ze radosti vyskocim do stropu kdyz se ke mne dostali pred nekolika lety me vlastni prvni fotky z parkouru) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama