Will U be my hope?

10. dubna 2016 v 8:00 | Shadow |  Oneshots
Ahojky, jsem tu s jedním takovým delším oneshotem. Dnes je to přesně 16 let co jsem na téhle zemi, tak jsem vám chtěla dát nějaký dáreček. (Ach ta má logika XD) Tak doufám že se vám bude líbit.

Skupina:BTS
Pár:VHope
Varování:18+ (a bacha na cukrovku)


Taehyung:
Pamatuju si to jako by to bylo včera. Bylo mi 7 a před týdnem jsem se dozvěděl, že moji rodiče měli autonehodu, kterou ani jeden z nich nepřežil. Můj život se tím hodně změnil. Musel jsem se přestěhovat k babičce, daleko od domova. Seděl jsem v parku poblíž babiččina domku a sledoval mraky. Byl jsem hrozně smutný, uzavíral jsem se do sebe a s nikým nechtěl mluvit.

"Ahoj," ozvalo se vedle mě, asi po deseti minutách co jsem tam seděl.

"A-ahoj," vykoktal jsem potichu a podíval se na černovlasého kluka stojícího kousek ode mě.

"Ty jsi tu nový, že? Já tu znám každého, ale tebe jsem ještě nepotkal," řekl po chvíli co mě skenoval pohledem a já jen přikývl.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se a s úsměvem mě sledoval.

"Kim Taehyung," špitl jsem a sklopil zrak.

"Já jsem Jung Hoseok, ale můžeš mi říkat J-Hope," posadil se vedle mě a jeho tvář stále neopouštěl úsměv.

*Hope...hope to je naděje.* problesklo mi hlavou a já opět posmutněl, protože jsem si vzpomněl na moji mámu. Byla z Ameriky a učila mě anglicky. Zvedl jsem hlavu k Hoseokovi, který seděl vedle mě a celou dobu mě sledoval.

"Budeš moje naděje?" zeptal jsem se ho. On na mě chvilku nechápavě koukal a pak se zasmál.

"Budu všechno, co jen budeš chtít,"

A přesně jak řekl tak se stalo, od té chvíle, kdy jsem ho poprvé potkal se stal mou nadějí a tím nejlepším přítelem.

Když mi bylo okolo sedmnácti začal jsem si uvědomovat, že to co cítím k Hoseokovi není jen pouhé přátelství, i když jsem si to dlouhou dobu nechtěl přiznat.


Stál jsem na místě kde jsme se poprvé potkali a čekal na něho.

"Ahoj Tae," ozvalo se najednou za mnou a já leknutím málem vyletěl z kůže.

"Bože, Hoseokie tohle mi nedělej," vyhrkl jsem a otočil se čelem k němu. Hoseok mi věnoval svůj kobylí úsměv a já se musel usmát taky.

"Jdem nebo přijdeme pozdě a Park nás sežere, už takhle si na nás zasedl," Hobi se lehce ušklíbl, chytil mě za ruku a táhl mě směrem ke škole. V tu chvíli jsem zrudl jak rajče, jako poslední dobou pokaždé. Mou ruku pustil až ve chvíli, kdy mě dotáhl do šaten. Zůstal jsem stát na místě jako solný sloup.

"Hej, Země volá Taehyunga. Tae ozvi se," zamával mi se smíchem rukou před obličejem.

"Huh?" nechápavě jsem se na něho podíval, což ho rozesmálo ještě víc.

"Pojď ty,... Aliene," znovu vyprskl smíchy a já se jen zašklebil. Hoseok se narovnal a připojil se ke mně, na cestě k našim skříňkám. Celou dobu se stále pohihňával a já po něm házel vražedné pohledy. Když mi něco říkal, ignoroval jsem ho. Nenáviděl jsem přezdívku Alien. Otevřel jsem svou skříňku, naházel do batohu učebnice, pak ji zavřel a rozešel se pryč. Před třídou jsem se zastavil a v tu chvíli se na mě zezadu nalepil Hoseok.

"Taehyungie... promiň. Já vím, že nemáš rád tu přezdívku." zakňučel a s rukama kolem mého pasu, si položil hlavu na mé rameno.

"D-dobře, je ti odpuštěno." vykoktal jsem a vymanil se z jeho objetí. Otočil jsem se na něho a pokusil se o svůj slavný veselý úsměv. Zřejmě se mi to povedlo, jelikož Hoseok se usmál taky a šel do třídy. Šel jsem za ním a posadil se na svoje obvyklé místo vzadu u okna, vedle něho samozřejmě. Z batohu jsem vytáhl učebnici matematiky, hodil jí na lavici a zadíval se z okna. Stejně jako poslední dobou pokaždé jsem přemýšlel nad Hoseokem. Ani bych si nevšiml, že přišel učitel, kdyby do mě Hobi nežďuchl. Pozdravili jsme se z učitelem a on začal výklad.

*Goniometrické funkce, koho to sakra zajímá.* nadával jsem v duchu. V kapse mi zavibroval telefon. Vyndal jsem ho a pod lavicí, aby mě učitel neviděl, jsem ho odemkl. Přišla mi zpráva od... Hoseoka. Nechápavě jsem se na něho podíval. On měl skloněnou hlavu, pohled zabodnutý do sešitu a potutelně se usmíval. Nechápavě jsem pozvedl jedno obočí a otevřel tu zprávu.

"NEVYPAŘÍME SE? JE TU NUDA," znovu jsem se na něho podíval a on na mě. Mrkl jsem na něho.

"Jdeš do toho?" zeptal se šeptem. Věnoval jsem mu šibalský úsměv a přikývl.

"Super..." bohužel to nedořekl, protože byl přerušen.

"Jung Hoseok, když máte takovou potřebu mluvit, pojďte k tabuli!" křikl učitel.

'Pomoc,' naznačil mi Hobi rty, postavil se a loudavým krokem šel k tabuli. Chvíli jsem pozoroval jak se Hoseok snaží spočítat alespoň něco, jenže mu to nešlo a učitel na něho stále řval. Chtěl jsem mu pomoct, ale nevěděl jsem jak. Vyskočil jsem na nohy tak prudce, že židle, na které jsem seděl spadla na zem. Hoseok, stejně jako zbytek třídy, se na mě nechápavě otočil a učitel, brunátný v obličeji, na mě koukal se zlostným pohledem.

"Pane Kim, můžete mi vysvětlit, co to má znamenat?" křikl na mě. Já se jen nevinně zazubil a pokrčil rameny. Najednou mě napadlo něco šíleného. Svlékl jsem si tričko a vydal se k Hoseokovi stojícímu u tabule. Ten na mě nechápavě a trochu vystrašeně koukal. Mrkl jsem na něho a on pochopil. Když jsem k němu ale došel, udělal něco co jsem nečekal. Chytil mě kolem pasu, přitáhl mě k sobě a políbil mě. Z šoku jsem zůstal strnule stát. Celá třída na nás vyjeveně zírala.

"Tak a dost, okamžitě padejte do ředitelny, oba dva!" zařval učitel. My se oba jak na povel šaškovsky uklonili, otočili na patě a vyšli ze dveří.

"Jedna, nula pro nás kámo," zasmál se Hobi. Já jen přikývl, stále jsem byl totiž trochu otřesený z toho polibku. Před pár měsíci jsem si uvědomil, že to co k němu cítím není úplně obyčejné přátelství, ale nebyl jsem si tím jistý, teď už ale ano. Ten polibek ve mě vyvolal něco, co nedokážu popsat, ale teď už stoprocentně vím, že jsem se zamiloval do Jung Hoseoka. Chvíli jsme stáli před třídou, než vyšel i ten páprda a vydali jsme se do ředitelny.

Vyvázli jsme z toho celkem dobře. Jen poškola a napomenutí třídního učitele. Když jsme se vraceli do třídy, dostal jsem trochu strach, co si o nás budou myslet spolužáci. Přeci jen jsme dva kluci a políbili jsme se před celou třídou. Hoseok mou nervozitu nejspíš nějak vycítil, jelikož mi věnoval povzbudivý úsměv a do třídy vešel první. Jak se ale hned ukázalo moje obavy byly zbytečné. Jakmile jsme vešli, kolem nás se nahrnula celá třída. Všichni byli z našeho divadýlka nadšení. Ten polibek nikdo neřešil, za což jsem byl rád. Zbytek školy probíhal celkem v pohodě. Poškolu jsme nějak přetrpěli a pak zamířil ke mě domů. Babička nebyla doma, takže jsme rovnou zamířili ke mě do pokoje.

"Co budem dělat?" zeptal jsem se, když jsem zavíral dveře.

"Nevím. Co nějaký film?"

"Hmm... A jaký?"

"To nevím,takže to... asi padá."

Povzdechnul jsem si a posadil se na postel. Hoseok si sedl vedle mě. Chvíli tam takhle v tichosti seděli, až to začalo být trochu nepříjemné.

"Tae?" prolomil najednou ticho Hoseok.

"Hmm..." trochu vystrašeně jsem se na něho podíval. Ten tón jakým to řekl, jsem u něho slyšel jen málokdy a dost mě děsil.

"Já jen...jen jsem se ti chtěl omluvit za to, co se stalo ve škole," skousnul si ret a svůj pohled zabodl do země.

Můj pohled se změnil v lehce nechápavý, nadechl jsem se a chtěl něco říct, jenže Hoseok mě nenechal.

"Já nevím proč jsem tě políbil, prostě v tu chvíli... Jsem se neudržel. Nechtěl jsem tě vyděsit," vydechl. Připadal mi jako kdyby se měl každou chvíli rozbrečet.

"To je v pohodě. Prostě jsem to nečekal nic víc," trochu jsem se pousmál. Hobi zvedl hlavu a otočil se na mě. Naše obličeje byli asi deset centimetrů od sebe a oba jsme měli pohled zabodnutý v očích toho druhého. Až teď mi došlo, že jsme na sebe úplně nalepení. Než jsem stihl cokoliv udělat nebo říct, Hoseokovi rty byly znovu na těch mých. Tentokrát to, ale nebylo tak chaotické jako ve škole, jen lehký, motýlí dotek. Znovu jsem z toho byl v šoku. Když jsem ho neodstrčil, za pas si mě přitáhl blíž. Po chvilce váhání jsem mu omotal ruce okolo krku a slabě mu odpověděl. Cítil jsem jak se pousmál a jednou rukou mě hladil po boku. Druhou přesunul na mé rameno a lehkým tlakem mě donutil si lehnout. Odtrhl se od mých rtů, vyhoupl se nade mě a zadíval se mi do očí. Mělce jsem dýchal a nedokázal vydat ani hlásku. Znovu mě políbil, tentokrát však vášnivěji než před chvílí. Svým jazykem si vynutil přístup do mých úst a začala válka s mým jazykem. Samozřejmě že ji vyhrál on, více méně jsem ho nechal. Stále jsem si připadal jako ve snu, ale rozhodně jsem se nechtěl probudit. Z mých rtů se přesunul na krk a já se zmohl jen na slastné zavrčení. Krk bylo moje slabé místo a Hoseok vypadal, že to věděl, protože se přesně trefil na ta nejcitlivější místa a přiváděl mě tak k pomalému šílenství. Najednou se však zasekl v půlce pohybu, zvedl se, s tichým 'promiň' popadl svou tašku a utekl. Zvedl jsem se do sedu a nechápavě zíral před sebe. Byl jsem zmatený a naštvaný . Ani jsem neměl sílu ho zastavit.

*Proč mě sakra líbá, když pak uteče? To snad nevidí co se mnou dělá jeho přítomnost?*

Lehl jsem si na záda a do sluchátek si pustil písničky. Potřeboval jsem to vše vstřebat.

Hoseok:
Běžel jsem až k sobě domů, do svého pokoje, kde jsem se zamkl. Batoh jsem zahodil někam do Narnie a lehl jsem si na postel. Samovolně se mi z očí spustili slzy.

"Kurva, kurva, kurva!!!" zařval jsem do ticha mého pokoje. Po chvíli se ozvalo klepání.

"Hoseoku, jsi tam?" znovu zaklepala a pokusila se otevřít dveře.

"Hoseokie, no tak otevři a řekni mi co se stalo," Zněla opravdu ustaraně.
"Chci být sám, řeknu ti to jindy," řekl jsem potichu, až jsem měl pocit, že mě nemohla slyšet. Z omylu mě vyvedl krátký povzdech a následné kroky směrem ke schodům. Otočil jsem se na břicho a po nějaké chvíli usnul.

Probudil jsem se asi v pět ráno. Nahmatal jsem telefon a odemkl ho. Žádné zprávy. Cítil jsem se naprosto příšerně, přišel jsem o nejlepšího kamaráda, jen kvůli vlastní blbosti. Vymotal jsem se z peřiny, vytáhl ze skříně nějaké čisté věci a vydal se co nejtišeji do koupelny. Nechtěl jsem nikoho vzbudit. Ve sprše jsem strávil snad půl hodiny. Kapky teplé vody byly krásně uklidňující a navíc se mi ve sprše dobře přemýšlí. Ovšem, ačkoliv jsem tam byl tak dlouho, nevymyslel jsem vůbec nic. Ale jednu věc jsem si alespoň ujasnil a definitivně si přiznal, že jsem se zamiloval do svého nejlepšího kamaráda, do Kim Taehyunga. Vrátil jsem se k sobě do pokoje, do postele a znova se vydal do říše snů.

Taehyung:
Hrozně dlouho jsem se převaloval v posteli a nebyl schopný usnout. Stále jsem musel myslet na Hoseoka. Podařilo se mi usnout až tak kolem druhé ráno,hned potom co jsem se rozhodl, že to tak nenechám a hned jak se probudím za ním zajdu.

Bohužel jsem se probudil až kolem desáté. Hned jsem vylítl z postele a zalezl do koupelny, přičemž jsem málem na chodbě srazil babičku. Trochu jsem se upravil, převlékl a vylítl z baráku jak neřízená střela. Dostal jsem se před Hoseokův dům. Akorát odcházela jeho mamka, která si mě hned všimla.

"Ahoj Tae," zamávala na mě s úsměvem.

"Ahoj," odpověděl jsem jí. Měl jsem ji moc rád, byla jako moje máma.

"Jdeš za Hoseokem?" zeptala se a já přikývl.

"Možná bude dobře, když s ním promluvíš. Včera, když se vrátil, se zamkl u sebe v pokoji."

"Promluvím s ním," přikývl jsem, rozloučil jsem se s ní a vydal se k Hoseokovi do pokoje. Chvíli jsem stál před dveřmi než jsem se odhodlal zaklepat. Ale nic se neozvalo, tak jsem se odvážil otevřít dveře. Hoseok spal jako nemluvně. Pousmál jsem se, byl hrozně roztomilí. Sedl jsem si na kraj postele a chvíli ho pozoroval. Potom jsem ho jemně pohladil po ruce.

"Hoseokie, vstávej," řekl jsem tišeji.

Hoseok:
Cítil jsem lehký dotek na své ruce, někdo se mě pokoušel vzbudit. Otočil jsem se na druhý bok.

"Nech mě spát mami," zabručel jsem. Zaslechl jsem tiché zasmátí.

*Tak počkat, tohle není máma.* zasekl jsem se. Otevřel jsem jedno oko a pohled mi padl na Taehyunga sedícího na mé posteli. Vyděšeně jsem vylítl z postele, bohužel jsem zakopl o peřinu a natáhl se na zem. Tae si stoupl nade mě a pobaveně na mě koukal.

"Tak už jsi vzhůru?" Zmateně jsem přikývl a zvedl se ze země.

"C-co tu d-děláš?" vykoktal jsem.

"Chci si s tebou p-promluvit," řekl a nervózně se podrbal na zátylku. Naprázdno jsem polkl, tohle se mi ani za mák nelíbilo. Nebyl jsem připravený mu říct, že ho miluju, ale teď už se vycouvat nedalo. Sedl jsem si na postel a Tae se posadil vedle mě. Chvíli jsme jen tak seděli, ani jeden z nás nevěděl co říct. Otočil jsem k němu hlavu. Pohled měl zabodnutý v zemi a nervózně si hrál s prsty. Natáhl jsem se k němu a chytil jednu jeho ruku. Propletl jsem naše prsty a palcem mu přejížděl po kloubech. Nebylo to u nás nic neobvyklého, dělávali jsme to pokaždé, když jeden z nás potřeboval povzbudit. Ale tentokrát to bylo v něčem jiné. Tae ke mě zvedl pohled a podíval se mi do očí.

"Budeš moje naděje?" zeptal se mě.

"Tohle už jsem někdy slyšel," zasmál jsem se. Tae se roztomile zakřenil.

"Tak co?" pozvedl obočí když jsem se neměl k odpovědi. Prudce jsem vstal a díky našim propleteným rukám jsem ho donutil vstát taky. Pustil jsem jeho ruku a objal ho okolo pasu.

"Budu všechno, co jen budeš chtít." pošeptal jsem mu a rty se lehce dotkl jeho krku. Tae sebou trochu škubl, už včera jsem si všiml, že je na krku hodně citlivý a rozhodl jsem se toho trochu zneužít. Lehce jsem ho kousl a vsál jeho kůži. Rychle mě odstrčil a vyděšeně se na mě podíval.

"Co blbneš?" vyjekl. Znovu jsem ho přitáhl k sobě.

"No co, nějak označit si tě musím, aby všichni věděli, že patříš mě," zašeptal jsem do jeho rtů a políbil ho. Tae mi dal ruce okolo krku. Jazykem jsem se dostal přes hradbu jeho perličkových zoubků, do jeho úst, která jsem začal prozkoumávat. Rukou jsem se dostal pod jeho triko a lehce přejel prsty přes jeho lehce vypracované břicho. Tae se usmál, já se od něho trochu odtáhl a hodil po něm nechápavý pohled.

"Lechtáš mě," zasmál se a já jen pobaveně zakroutil hlavou. Potom jsem ho shodil na mou postel a posadil se na jeho pas. Sklonil jsem se k němu a rukama se zapřel vedle jeho hlavy.

"Miluju tě Taehyungie," zašeptal jsem a znovu lehce přitiskl své rty na ta jeho.

"Já tebe taky," zaculil se Tae a já se trochu zasekl. Po včerejšku mi bylo jasné, že ke mě něco cítí, ale tohle mě nějakým způsobem překvapilo. Po chvíli jsem se znovu vrhl na jeho rty. Tae se mi dostal rukama pod triko, které mi následně sundal.

"Nějaký nedočkavý," zasmál jsem se. Když však přesunul své ruce k lemu mých kalhot zastavil jsem ho. Tae po mě hodil nechápavý, trochu psí pohled.

"Je tu mamka," řekl jsem mu. Taky jsem nebyl zrovna dvakrát nadšený, že jsem ho musel zastavit.

"Není," řekl jen. Nechápavě jsem ho sledoval.

"Když jsem přišel, akorát odcházela, takže... jsme... tu... sami," konec věty zašeptal a přetočil nás tak, že jsem se ocitl pod ním. Chtěl jsem mu sundat tričko, ale on mi chytil ruce a držel mi je nad hlavou, zatím co opečovával můj krk svými rty. Přehodil si obě moje ruce do jedné a tou volnou se znovu vydal k mým kalhotám.

"Tak takhle by to teda nešlo, lásko!" zavrčel jsem, vytrhl své ruce z jeho sevření a opět ho strhl pod sebe. Konečně se mi povedlo mu sundat tričko. Jemnými polibky a občasnými kousanci jsem se dostal od jeho rtů, přes krk a hrudník až k lemu kalhot. Tae pod každým mým dotekem lehce vzdychl. Sundal jsem z něho tepláky a ze sebe jsem je skopal taky.

"Ty nosíš Calvina Klaina?" provokativně jsem se na něho díval a prsty zahákl za lem jeho boxerek.

"A co s tím? Ty jsi na tom stejně," odsekl mi a gumou od mých trenek mě střelil do boku. Trochu jsem sykl bolestí a ublíženě se na něho podíval. Tae se jen nevinně usmál.

"To si odpykáš hošánku," zavrčel jsem a kolenem zatlačil na jeho penis v těsných boxerkách. Taehyung táhle zasténal a já se vítězně ušklíbl. Sundal jsem z něho poslední kus oblečení. Naslinil jsem si prsty a přemístil se jimi k jeho sexy pozadí. Po pořádné přípravě jsem do něho vnikl. Počkal jsem až si přivykne a pak začal pomalu přirážet. Tae se udělal s výkřikem mého jména a já chvíli po něm. Vystoupil jsem z něho, lehl si a přitáhl si ho do objetí.

"Zůstaneš se mnou přes víkend?" zeptal jsem se ho a políbil ho na čelo.

"Klidně i napořád," usmál se Tae.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 10. dubna 2016 v 9:34 | Reagovat

*Karis padla*
Bylo to dokonalé, ale to ty víš. Celou dobu jsem myslela, že umřu. Tak nehorázně sladké. Já říkala, že mě zabijes, vidíš to? Se budu moct živit jako vedma :'DD
Mrzí mě, že Taehyung nebyl nahoře. Sice chvíli jo (kdybych mohla mluvit tak už mám vyřvané hlasivky xD), ale pak se tak zase objevil Hobi, tak jsem musela své feels zkrotit :D
Celou povídku jsem teď četla nejméně třikrát, cuz i just can't... XD taky bys ten smut mohla popsat víc! To víš, Karis is getting pervy xD
Bylo to fakt nádherné ❤ a happy birthday! ❤

2 Shadow Shadow | 10. dubna 2016 v 9:39 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji. Za to zabíjení se omlouvám, ale za to nemůžu jsem přece nájemný vrah. XD A na rozepisování toho smutu už jsem vážně neměla nervy. 8-O

3 Natalii Natalii | Web | 11. dubna 2016 v 11:32 | Reagovat

Wowowow, je tu nejake horko!:D
Bylo to cute, umrela jsem:D vhope je vhope ^^~
Promin ze vubec nekomentuju, ale ja ani nestíhám cist! Spis nemam jaksi naladu na cteni, nevim co se deje ._. Ale tak po delší dobe neco neuskodi a zrovna to byl takovy fluff, takze dobre dobre ^~^, spokojenost:D :3

4 Narbie Narbie | Web | 11. dubna 2016 v 16:57 | Reagovat

Nějak si nedokážu představit, že bych se někomu vyznala a hned v tu chvíli s ním skončila v posteli, nah ale asi je to věc názoru. :-)
Přeji všechno nejlepší! Jinak se mi povídka líbila.

5 Shadow Shadow | 11. dubna 2016 v 22:52 | Reagovat

[4]: Moc děkuju ^^ Popravdě taky si to moc představit nedokážu, ale dobře se to píše xD

6 Hatachi Hatachi | Web | 17. dubna 2016 v 13:18 | Reagovat

To bylo moc hezké :-)

7 Karin Karin | 26. listopadu 2016 v 16:27 | Reagovat

V životě se to také někdy stane Narbie povídka pěkně napsaná. :-P  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama