Leave me alone- díl 4.

6. dubna 2016 v 16:55 | Shadow |  Leave me alone
Ahojky. Tak nesu vám pro někoho dobrou zprávu, zatím jsem se rozhodla nekončit. Prostě bych asi nesnesla ten pocit, že jsem vzala válku, kvůli prohrané bitvě. (jsem prostě od přírody tvrdohlavá) Teď se se školou více méně držím, dnes máme schůzky, takže jsme psali milion testů a známky jsem vytáhla, tak to snad do konce roku udržím. Se psaním na tom stále nejsem nejlépe, protože mi opět začala závodní sezóna plus jsem si našla brigádu, takže víkendy jsou totálně v hajzlu. Snažím se psát jak můžu, ale prostě mi z toho vychází nesmysly. Doufám ale, že se to za chvíli změní, až si zvyknu na svůj nový režim. Také se nám blíží květen a s ním i maturity, takže to bude trochu volnější a budu mít na psaní více času. (Všem letošním maturantům držím palce.) Nebudu vám sem psát další moje nesmysly a jen vám popřeji hezké počtení. Moc děkuju všem, kteří po sobě zanechají komentář.



Yoongi:
"Odmítl jsem ji, protože mám zájem o někoho jiného," zašeptal Jimin a mě při jeho slovech naskočila husina. Svůj pohled jsem zabodl do klavíru. Nevěděl jsem co říct, od té doby co se probral jsem byl neskutečně nervózní.

"Děkuju," ozval se Min po chvíli.
"Za co?" podíval jsem se na něj, ale hned jak jsem se setkal s jeho štěněcími kukadly, pohled jsem vrátil zpět ke klavíru.

"Za pomoc... a za tohle," kývl hlavou směrem ke klavíru. Opět jsem po něm hodil nechápavý pohled.

"Dal jsi mi možnost si po dlouhé době zahrát. Hrozně mi to chybí, doma klavír nemám, takže vážně díky, Yoongi," Jimin sklonil hlavu a já na něj stále nechápavě hleděl.

"Odkud znáš mé jméno?"
"Ehm...ze školy, například," zasmál se.
"Jo aha," v tu chvíli jsem se cítil neskutečně trapně. Mělo mi dojít, že ve škole nám říkají jménem.

"M-měl bych jít," vykoktal Jimin po chvíli a nervózně se podrbal na zátylku. Přikývl jsem a zvedl se. Jimin se pousmál a taky se zvedl. Doprovodil jsem ho ke dveřím. Když jsem se s ním chtěl rozloučit, koutkem oka jsem zahlédl auto jedoucí směrem k nám.

"Ehm... Jo tak čau," vyhrkl jsem a než stihl odpovědět zabouchl jsem mu dveře před nosem. Doslova jsem doběhl k sobě do pokoje, kde jsem si dal za pas dvě pistole, které leželi na mém stole. Vyšel jsem zpět před dům. Z auta akorát vystupoval Aronův otec, hlava mojí konkurence.

"Co tu chcete?" vyštěkl jsem na něj, zrovna teď jsem na ně vážně neměl náladu.
"V klidu Sugo, nejsem tu kvůli našim záležitostem."
"Tak proč?"

"Jsem tu kvůli Aronovi. Zaslechl jsem, že jsi mu dnes sebral hračku," zašklebil jsem se, mohlo mě napadnout, že Aron se pochlubí papínkovi.
"No a co? Tak jsem zachránil jednoho nevinnýho kluka, to vám může být jedno," vykřikl jsem.

Jimin:
"Ehm... Jo tak čau," vyhrkl Yoongi a zabouchl mi dveře před nosem. Pokrčil jsem nad tím rameny a otočil jsem se k odchodu. Jak jsem odcházel všiml jsem si černého mercedesu, který zastavil před Yoongiho domem. Zvědavost mi nedala a já zahnul za nejbližší roh. Když Yoongi vycházel ze dveří, z toho auta vystoupil nějaký muž. Byl jsem od nich jen pár desítek metrů a všiml jsem si až nápadné podobnosti mezi tím mužem a Aronem. V ulici bylo celkem ticho, a tak jsem slyšel část jejich rozhovoru.

"No a co? Tak jsem zachránil jednoho nevinnýho kluka, to vám může být jedno," vykřikl najednou Yoongi. V tu chvíli jsem vylezl ze svého úkrytu a vydal se rovnou k nim.

"Yoongi?" promluvil jsem na něho.
"J-Jimine, c-co tu d-děláš?" vykoktal Yoongi až nepřirozeně vysokým hlasem. "Ah... To je on?" poukázal na mě Aronův otec.
"Do toho vám nic není. A ty Jiminie běž domů," Yoongi těkal pohledem mezi ním a mnou. Aronův otec po nás hodil arogantním úšklebkem.

"Co kdybych tvému příteli ukázal co jsi zač?" zasmál se a já jen nechápavě pozvedl obočí. Koukl jsem na Yoongiho, který se na něho koukal se strachem v očích.

"Jimine okamžitě se zdekuj!" zavrčel na mě. Aronův otec se uchechtl a vytáhl pistoli. Vystrašeně jsem se podíval na Yoongiho, který měl hned dvě. Yoongi vystřelil, jenže minul a hned potom zazněl výstřel další, mířený proti mě. Yoongi mě odstrčil takovou silou, až jsem spadl na zem a kulka mu škrtla o ruku. Bolestně sykl a nepěkným pohledem sjel svého protivníka.

"Nechte ho na pokoji. On s tím nemá vůbec nic společného."
Aronův otec se otočil, nasedl do auta a odjel. Yoongi sebral zbraň, kterou předtím upustil na zem a dal si ji za pas, stejně jako tu druhou. Zvedl jsem se a pár kroky se ocitl u něj. Beze slova mě zdravou rukou chytil za zápěstí a zatáhl k němu do domu. Zamkl dveře a po té se otočil na mě. Měl jsem z něj strach, vypínal se nade mnou jako hladová šelma a tvářil se dost vražedně.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit co jsi tu dělal?" zařval na mě.
"Já...no...víš..." koktal jsem a nebyl jsem schopen mluvit normálně.
"Sereš mě Park Jimin. Ani nevíš do jakýho průšvihu jsi mě právě dostal. A co je horší v tuhle chvíli už jsi mohl být mrtvý," couval jsem před ním až jsem narazil zády do zdi.

"J-já se o-omlouvám. N-nevěděl jsem, ž-že je... Že jsi..." snažil jsem se ze sebe dostat normální větu, ale nemohl jsem.

"Ahr... To je teď jedno. Pojď mi pomoct potřebuju ošetřit tu ruku," jeho hlas zněl najednou klidně. Když jsem se neměl k nějaké činnosti znovu popadl mou ruku a odtáhl mě do koupelny. Pustil mě a snažil se svléknout si mikinu. Moc mu to nešlo, tak jsem se nějak donutil mu pomoct. S mikinou jsem mu sundal i tričko. Až teď jsem si mohl pořádně prohlédnout jeho zkrvavenou ruku. To, že přede mnou stál z poloviny nahý jsem nějak neřešil. I přes jeho protesty jsem ho donutil se posadit na pračku. Z věšáku jsem popadl ručník, který jsem namočil a začal jsem mu ránu omývat. Nebyla moc hluboká, ale krve v ní bylo dost.

"Kde máš nějaký obvazy?" zeptal jsem se, potom co jsem hodil ručník od krve do umyvadla.
"Ta horní skříňka," odpověděl mi. Otevřel jsem tu skříňku a vytáhl krabičku se, kterou už jsem dnes měl co dočinění.

"Musím ti to vyčistit," řekl jsem a vytáhl pár obvazů a dezinfekci. Yoongi na mě trochu ustrašeně koukl, čemuž jsem se zasmál.
"Nesměj se mi," zakňučel a hodil po mě psí pohled.

"Promiň, ale vážně to jinak nejde. Mohl by jsi do toho dostat infekci," vzápětí jsem mu na ránu nastříkal tu dezinfekci a Yoongi zakňučel a začal sprostě nadávat. Potom jsem mu ruku několikrát obvázal. Když jsem byl hotov prohlédl jsem si svoje dílo a spokojeně přikývl.
"Fajn, to by jsme měli," řekl Yoongi, když si oblékal triko.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 12:43 | Reagovat

Oni dva jsou spolu tak cute :3 prostě awwwwww!! Ten klavír :3 ten Aronuv táta je pěkný zmetek >< nemám ho ráda, stejně jako Arona.
Jsem si jistá,že Jimin nad Yoongiho tělem slintal! Jen si to nechtěl přiznat:D
Těším se na další díl zlato ❤

2 Karin Karin | 26. listopadu 2016 v 21:17 | Reagovat

Vypadá to tak že to bude ještě hodně horké. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama