Doteky anděla-kapitola 16.

12. prosince 2015 v 22:16 | Shadow |  Doteky anděla
Čusik, tak jsem dopsala další kapitolu. Je teda opět trochu krátká (780 slov), ale to snad přežijete. Už se blížím ke konci, řekla bych tak ještě 3-4 kapitoly+ epilog. Ale ještě uvidím třeba mě ještě něco napadne. Pro dnešek se loučím.




Vypráví Kook:

Skoro po měsíci ve škole. Všechno to vyptávání od spolužáků a učitelů mě doslova pohřbívalo zaživa. Sice jsem dnes měl poněkud volnější rozvrh, ale za to úkolů a všech povinností jsem měl až nad hlavu. Po škole jsem čekal na Jimina, který měl o hodinu víc než já. Seděl jsem na schodech před školou. Z nudy jsem si psal s Taehyungem, který měl teď nějakou nezajímavou hodinu.

"Ahoj zlato, jak ses měl?" ozvalo se na jednou za mnou. Leknutím jsem upustil svůj telefon. Sebral jsem ho a otočil jsem se na Jimina, kterého jsem se prve tak lekl. Opíral se o zábradlí a pobaveně na mě koukal. Pomalu ke mně přešel a pomohl mi se zvednout. Přitáhl si mě k sobě a rychle mě políbil.

"Měl jsem se fajn, ale ta škola mě jednou zabije," postěžoval jsem si. Jimin se zasmál a objal mě.

"Jdeme?" zeptal se, když mě pustil.

"Kam?"

"Za Taeminem."

"Ehm... jo. Na to jsem... na to jsem zapomněl," teď jsem začínal být nervózní. Jimin si toho očividně všiml. Přitáhl si mě zpět do objetí a dal mi pusu na nos.

"Neboj se, půjdu s tebou," opřel jsem si hlavu o jeho rameno.

"Tak pojď, chci to mít za sebou," povídám po chvíli.

"Dobře," Jimin se mnou propletl prsty a povzbudivě se na mě usmál.


Vypráví Jimin:

Dorazili jsme do kavárny, kde jsme se měli s Taeminem sejít. Kookie nevypadal dvakrát nejlíp. Byl hodně roztěkaný. Sotva jsem Mina zahlédl Jungkook si ho všiml taky a prudce sebou trhl.

"Ahoj Mine," pozdravil jsem ho.

"Ahoj, Jimine. A ty jsi Jungkook, že? Jsem Taemin," představil se a podal Kookiemu ruku. Jungkook si ho změřil pohledem, ale nakonec jemně přikývl a ruku přijal.

"Jimine mohl bys nás nechat o samotě?" otočil se na mě Min.

"Počkám venku," odpověděl jsem a zvedl jsem se od stolu. Kookie mi věnoval nepěkný a trochu vyděšený pohled, ale nic neřekl.


Vypráví Kook:

Když Jimin odešel, jen jsme na sebe s Taeminem koukali, jakoby ani jeden z nás neměl co říct.

"Takže, už ses rozhodl jestli nám pomůžeš?" promluvil na mě opatrně.

"No... já... nevím o co přesně jde. Jimin chtěl, aby si mi to řekl ty. Ale pro něj bych udělal cokoliv," promluvil jsem potichu.

"Miluješ ho?"

Touhle otázku mě zaskočil, ale proč bych mu neodpověděl? "Víc než cokoliv na světě."

"To je dobře. Teď tě bude potřebovat, setkání s Yoongim pro něj nebude lehké," povzdechl si.

"Co se mezi nimi vlastně stalo?"

"On ti to neřekl?"

"No řekl, ale... mám pocit, že mi něco zatajil."

"To bych neřekl, tobě by to neudělal."

"Jak myslíš," odsekl jsem trochu, ani nevím proč.

"O co vlastně přesně jde?" zeptal jsem se po chvíli ticha.

"Tak,Yoongi chystá celou akci na příští týden. Skupinu, která tě má unést povedu já, takže nemusíš mít strach, nic se ti nestane. Nenechám ho ti ublížit, za to by mě Jimin asi zabil. Tvůj úkol, více méně bude v celku jednoduchý. Budeš muset sehrát trochu divadýlko, zdržet Yoongiho. Já mezi tím dostanu Jimina do jeho sídla. Pak tě musíme dostat od něj pryč a Jimin zavolá policii." Koukal jsem na něj jak tele na nový vrata.

"A-ale co ty? Když zavoláme policii, zatknou i tebe."

"O mě se nestarej. Teď jste přednější vy dva."

"Proč to děláš?"

"Jimina jsem bral jako mladšího bráchu. Jenže po tom co Yoongi udělal, se se mnou odmítal setkat. Jenže já o tom, co se Yoongi chystal udělat nevěděl," Taemin skenoval pohledem své ruce.

"Dobře, udělám to. Ale, něco mi řekni."

"Co chceš vědět?"

"Ty jsi zamilovaný do Yoongiho, že?" Taemin sebou trochu cukl, zvedl ke mně pohled a přikývl.

"To je to až tak poznat?" promluvil po chvíli vysokým hlasem. Trochu jsem se zasmál.

"No ano, celkem je."

Taemin řekl něco, čemu jsem nerozuměl. Jen jsem nad tím pokrčil rameny.

"Jdu pro Jimina," oznámil jsem mu. Když jsem se s ním vrátil, zůstali jsme v kavárně ještě notnou chvíli. Domlouvali jsme ještě detaily Taeminova plánu. Vyměnili jsme si čísla, abychom byli v kontaktu a pak jsme se vydali domů. Začínalo se stmívat a než jsme došli na kolej, rozpršelo se.


"Jimine?" promluvil jsem na něj, když jsme leželi v objetí, v bezpečí našeho pokoje.

"Copak, děje se něco?" Jimin mě pohladil po tváři.

"Ne nic. Jen jsem chtěl vědět, jestli spíš." Zasmál se a políbil mě.

"Zazpíváš mi?" zeptal se mě pak.

"Fajn pod podmínkou, že se přidáš." Jimin přikývl.

"Co si zazpíváme?"

"Nevím. Co třeba něco z tvých písniček?"

"Dobře, tak začni." Začal jsem zpívat a Jimin se ke mně po chvilce přidal. Bylo to zvláštní, v tu chvíli jako by nic jiného neexistovalo.

"Miluju tě Kookie," zašeptal mi Jimin do rtů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 13. prosince 2015 v 13:11 | Reagovat

O můj bože!!! This is getting serious. Gurl. Gurl...
Ja nevím, co říct... Snad jen to, že se těším na další díl. Ale zároveň se i bojím. Protože tohle... Woow.
Doufám, že všechno dobře dopadne, protože jestli ne... Tak já si tě najdu a pomstím see T_T xD

2 Hatachi Hatachi | 13. prosince 2015 v 15:18 | Reagovat

Tak už se schyluje k akci. No jen doufam, že se Taeminův plán zdaří. A to, i když mam pořád blbý pocit, že se něco posere...
No jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama