Sen nebo realita?

7. října 2015 v 16:01 | Shadow |  Povídky na přání
Ahoj tak tu máme první povídku na přání. (Je sice trochu kratší ale snad nevadí.) Hrozně se omlouvám kdyby tam byli nějaké nesrovnalosti. Popravdě je neznám, vím o nich jen velmi málo, takže to není žádná sláva. Měla jsem ji v plánu napsat jako úplně poslední, ale dnes ráno mě napadl skvělí námět na povídku a tihle dva se mi tam prostě hodili. Povídku si objednala Narbie, takže si to užij a všichni ostatní samozřejmě taky.
Skupina: Super Junior
Pár: EunHae
Věnování: Narbie

Vypráví Donghae


Začalo to tím, že jsem ho vídal ve snech. Mladý muž v černé kápi až hříšně krásný na to aby byl jen obyčejný člověk. Krásnějšího člověka jsem opravdu nikdy neviděl, nebo to nebyl člověk? Jednou mě oslovil, představil se mi jako Muž beze jména, ale prý mu říkají Eunhyuk. Ze začátku jsem si říkal že je to jen sen a nesmím se na něj upínat, ale postupem času jsem se do něj zamiloval. Jeho tmavě fialové oči, ve kterých by se jeden utopil vypadali nádherně, ale zároveň díky jejich nezvyklé barvě působili nebezpečně, plné rty a nejkrásnější úsměv na světě. Mé sny se pro mě staly realitou, všichni si mysleli že jsem se zbláznil. Byl pro mě jako droga, nedokázal jsem bez něj vydržet. Několik měsíců bylo vše dokonalé já miloval jeho a on mi tvrdil to samé. Jenže se to zvrtlo, moji přátelé mě donutili chodit k psychiatrovi. Nikdy jsem Eunhyuka takhle neviděl, občas jsme se sice trochu pohádali, ale tohle. Když jsem mu o tom řekl, zuřil. Začal mě bít a naše něžná milování se změnilo v drsné a tvrdé. Ze snů ze kterých jsem se nikdy nechtěl probudit, se stali noční můry. Vždy když jsem se probudil považoval jsem to jen za hodně špatný sen, jenže na mém těle se začaly objevovat šrámy a modřiny. Začal jsem se bát a odmítal jsem spát. Raději jsem byl celé dny i noci vzhůru, než abych se setkal s tím koho jsem ještě nedávno miloval. Tohle trvalo pár týdnů, pokaždé když jsem usnul znovu mě zbil a vzal si mě. Když jsem ho naposled viděl vypadal opravu zdrceně, jeho oči už neměli tu nevšední fialovou barvu, ale tmavě hnědou možná až černou. Svou hloubku ovšem neztratili. Omluvil se mi za všechno a pak prostě zmizel. Je to už půl roku co jsem ho neviděl, ale stále jsem se bál že se vrátí.


Současnost:
Tak jako každý den jsem šel do práce. Dělal jsem manažera jedné velké firmě a dnes měla nastoupit moje nová sekretářka, no spíš sekretář. Když jsem přišel do své kanceláře sedl jsem za stůl a zapnul počítač. Ze včera jsem měl rozdělanou práci tak jsem ji chtěl dokončit. Asi po hodině za mnou přišel šéf.

"Donghae, mohl bys přijít ke mně? Chci ti představit tvou 'pravou ruku'," naznačil prsty uvozovky.

"Dobře, jen to tu dodělám a hned jsem tam," uložil jsem svou práci a vydal jsem se k šéfovi do kanceláře. Zaklepal jsem a čekal na pozvání. Když jsem ho dostal s omluvou jsem vstoupil dovnitř. Hodil jsem pohledem k muži sedícímu naproti mému šéfovi. Z nějakého důvodu mi byl povědomý, ovšem viděl jsem jen jeho zátylek. Když se na mě otočil zasekl jsem se na místě a neschopný vydat ze sebe cokoliv jsem na něj zíral s otevřenou pusou. Byl to on, ten který mi nedal spát, i když jsem ho už půl roku neviděl. Eunhyuk, kterého jsem do teď považoval jen za výplod své fantazie.

"Donghae si v pořádku? Vypadáš jako kdyby si zahlédl ducha," zeptal se mě šéf. Oklepal jsem se.

"Emm... a-ano jsem v pořádku," vykoktal jsem. Pořád jsem byl jako v transu a nevěřil jsem svým očím.

"Dobře, tohle je Lee Hyukjae tvůj nový sekretář."

"Lee Donghae, těší mě," podal jsem mu ruku, i když jsem z něj neměl dvakrát dobrý pocit, nedal sem na sobě nic znát.

"Také mě těší. Doufám že budete s mou prací spokojen," usmál se na mě. Rozloučili jsme se se šéfem a odebrali se ke mně do kanceláře. Ukázal jsem mu vše co bude pro svou práci potřebovat.

"Chápete to všechno?" zeptal jsem se ho, stále jsem se necítil dobře.

"Jistě," odpověděl mi z úsměvem, který jsem znal a kdysi ho miloval.

"Nebudeme si tykat, když teď spolu budeme trávit tolik času?" nadhodil jsem jen tak téma, abych na něj jen nezíral.
"Dobře, pro přátele jsem Eunhyuk," řekl a já sebou málem švihl o zem. Už je to tu zas. Zase to jméno, které jsem miloval, ale zároveň nenáviděl.

"Emm...Donghae vážně si v pořádku? Jsi celý bledý," díval se na mě se starostí v tváři.

"Ano jsem. Hele nepotkali jsme se už někde? Připadáš mi povědomí," nedalo mi to musel jsem se zeptat.

"Možná ve snu," zasmál se ironicky.

"Na to je víc pravdy než si myslíš," zašeptal jsem pro sebe, pod dojmem že to neslyšel. Přistoupil ke mně a vzal mou bradu mezi prsty.

"Omlouvám se, vím že to co jsem udělal mi nikdy neodpustíš, ale musel jsem tě vidět. Když jsem se dozvěděl o tom psychiatrovi, zuřil jsem. Myslel jsem si, že na mě kvůli tomu zapomeneš. Ale vidím, že tě to stále trápí, chtěl bych druhou šanci, ale vím že si ji nezasloužím."

Vtiskl mi pusu na rty, chtěl se hned odtáhnout, ale já mu to nedovolil. Ruce jsem mu dal okolo krku a polibek prohloubil. Uvědomil jsem si až teď že i když jsem tvrdil, že ho nemiluju nebyla to pravda. Nalhával jsem to sobě i všem ostatním. V tuhle chvíli mi bylo jedno, jestli to je sen nebo realita. Byl zpět a já nemohl být šťasnější.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 7. října 2015 v 18:59 | Reagovat

WOW...to bylo moc hezký.
Opravdu se mi to moc líbilo...

2 Shadow Shadow | Web | 7. října 2015 v 20:21 | Reagovat

[1]: Moc děkuju ani nevim jak jsem přišla na ten námět. Prostě jsem stala ráno na autobusové zastávce a přemýšlela o povídkách a prostě mě to napadlo. Pořád si myslím že je to kravina ale děkuju. :-D

3 Narbie Narbie | Web | 9. října 2015 v 9:33 | Reagovat

Aigoo, teď mě začíná mrzet, že díky mé nechuti k psaní povídek, jsem je přestala i číst. Nebo jsem to čtení omezila jelikož mě k tomu nějak nic netáhlo.. (To vysvětluje i proč nekomentuji Doteky anděla. Momentálně nemám chuť číst a dočtu to až se chuť vrátí..)
Ale tohle jsem si nemohla ujít.
Eunhae. ♡ Miláčci EunHae. ♡
Nemysli si, že je to kravina. Podle mne to v sobě má nějaké kouzlo. Bylo to pěkné a jsem ráda, že Donghae své city k němu neztratil a přijmul ho i přesto, jak mu předtím ubližoval. Nebylo by správné je rozdělit. :P
Moc děkuji za tvůj čas, který si věnovala k psaní této povídky. Potěšila mě. ^.^

4 Karin Karin | 26. listopadu 2016 v 17:43 | Reagovat

Zajímavě napsaná povídka. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama