Doteky anděla-kapitola 9.

10. října 2015 v 13:00 | Shadow |  Doteky anděla
Ahojky. Tak jste se dočkali, nastalo "velké" odhalení Jiminovi minulosti. Užijte si to.
Varování: Nedoporučuju slabším povahám. (Jiminova minulost je krutá)
Věnování: Všem kteří vydrželi číst moje kecy až do teď


Vypráví Jimin:

"Jak to víš že to byl on?" mlčky jsem k němu po stole přisunul mobil se zprávou ze včerejšího večera. Tae koukal do mobilu asi pět minut s otevřenou pusou. "Jak je na tom?" zeptal se pak. "Chvíli před tím než jsem ti volal jsem byl v nemocnici. Je v kómatu a musel na operaci s vnitřním krvácením." sotva jsem to dořekl začal zvonit můj telefon. Doslova jsem po něm skočil.


"Dobrý den,tady Kang Kihye z nemocnice U Svaté Anny, mluvím s Park Jiminem?"

"Ano, to jsem já. Jak je na tom můj kamarád?"

"Už je po operaci. Krvácení se podařilo úspěšně zastavit, teď už zbývá jen čekat až se probere."

"To je skvělé. Kdy bych ho mohl vidět?"

"Myslím, že můžete přijít zítra."

"Moc vám děkuji, nashledanou."

"Tak Kook už má operaci úspěšně za sebou," oznámil jsem Taemu, který na mě zvědavě koukal.

Další den jsem se vydal do nemocnice. Ke Kookovi mě díky bohu pustili. Ležel na posteli napojený na spoustu přístrojů. Na to, co se mu stalo, vypadal dobře. Pár modřin, pohmožděnin, zlomená ruka a rozseklá hlava, jinak mu prakticky nic nebylo. Vnitřní krvácení bylo způsobené s největší pravděpodobností několika kopanci do břicha. Dlouhé hodiny jsem sledoval jeho klidnou spící tvář. Pořád vypadal jako anděl, i přes ty modřiny a obvazy.

Uběhl týden a Kookieho zdravotní stav se stále zlepšoval, jenže on se stále neprobudil. Zase jsem u něj seděl, držel jsem ho za ruku a povídal mu o všem možném. Doktoři říkali, že i když to vypadá že spí, tak vnímá jen nedokáže odpovědět, ani se pohnout. Musel jsem jít, za chvíli končili návštěvní hodiny a já měl ještě práci. Zvedl jsem se ze židle a naklonil se nad něj.

"Prober se co nejdřív, prosím. Všem nám chybíš a mě nejvíc, miluju tě," zašeptal jsem a lehce ho políbil na rty.


Vypráví Kook:

Cítil jsem, že mě někdo drží za ruku a něco říká. Slova mi pořád nedával smysl a teď už jsem nepoznával ani hlas. Chtěl jsem něco říct nebo alespoň otevřít oči. Napoprvé se mi to nepovedlo, párkrát jsem to ještě zkusil nakonec jsem to vzdal.

*Zkusím to zas za chvíli,* řekl jsem si. Najednou jsem uslyšel zavrzání židle o podlahu. Osoba sedící vedle mě, se zvedla a nahnula nade mě. Sice jsem ji neviděl, ale cítil jsem její dech na své tváři.

"Prober se co nejdřív, prosím. Všem nám chybíš a mě nejvíc, miluju tě," tomuhle už jsem rozuměl, ale hlas jsem stále nepoznával. Když mě osoba stojící nade mnou mě lehce políbila na rty, rozhodl jsem se, že otevřu oči, i kdyby to bylo to poslední co udělám. Otevřel jsem oči, nade mnou stál Jimin, s lehkým úsměvem a totálně rudým obličejem.

"Ahoj," zachraptěl jsem potichu.

"A-ahoj, já... promiň to jsem neměl, ale jak jsem mohl tušit že tě to probere. Jsi jako šípková Růženka," usmíval se a hladil mě palcem po tváři.

"Mě to nevadí. Neměl bys říct doktorovi, že jsem vzhůru?"

"No to asi ano. Akorát jsem byl na odchodu, mám práci. Omlouvám se že tu s tebou nemůžu být."

"Nevadí, stejně jsem unavený."

"Tak spi, zítra zase přijdu. Tak pa."

Když přišel doktor už jsem skoro spal. Zeptal se mě na pár věcí, dal mi nějaké prášky, pak zase odešel a já spadl zpět do říše snů.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Vzbudil jsem se další den. Jimin u mě opět seděl a hladil hřbet mojí ruky.

"Dobré ráno," smál se na mě, jak měsíček na hnůj.

"Dobré. Kolik je hodin?"

"Asi devět, proč?"

"No, já jen co tu děláš? Nemáš být ve škole?"

"Ty mě tu nechceš?" Jimin opět nahodil svůj štěněcí výraz.

*Bože, jak může být tak sladký?* napadlo mě.

"Jasně, že tě tu chci, ale do školy bys chodit měl."

"Však já do školy chodím, ale dnes je sobota. A co bych tam asi tak měl v sobotu dělat?"

"Ona je sobota?"

"Ano, je. Vždyť jsem ti to právě řekl," zasmál se Jimin.

"Jak dlouho jsem byl mimo?" trochu mě to zaskočilo.

*Když mě zmlátili byl pátek, že by to nebyl ani den, to se mi nezdá,* přemítal jsem.

"Přesně týden, už jsem se začínal bát, že se neprobudíš. Ani nevíš jak si mě vyděsil," poslední větu zašeptal.

"Omlouvám se, ale nemohl jsem se bránit, bylo jich moc."

"Neomlouvej se, nemůžeš za to. Co ti vlastně ten hajzl chtěl?"

"Moc si toho nepamatuju. Jen to, že mi zastoupila cestu nějaká parta kluků, ne o moc starší než my. Dál už toho moc nevím, vzpomínám si na nějakého kluka, říkal něco o tom, že tě mám nechat... Tak počkat, ty víš kdo to byl?"

"Bohužel ano. Můj bývalí přítel," Jimin ode mě odvrátil pohled a sklopil hlavu.

"Jimine, co se mezi vámi vlastně stalo?" věděl jsem, že o tom nerad mluví. Už jsem se ho párkrát na něco kolem jeho bývalého ptal a vždy to buď nějak zakecal nebo mě něčím odbil. Dnes jsem se ale rozhodl, že to z něj klidně vypáčím násilím. Což byl trochu paradox, vzhledem k tomu, že jsem se nemohl ani pohnout. Jimin se párkrát zhluboka nadechl.

"Tak dobře, řeknu ti to. Myslím, že si to zasloužíš vědět vzhledem k tomu, že to co ti udělali bylo kvůli tomu," zase se párkrát nadechl.

"Začalo to, když jsem nastoupil na střední. Byl jsem na intru a se mnou na pokoji byl kluk z vyššího ročníku. Jmenuje se Min Yoongi."

"Počkat jeho skupina byla na té soutěži, kde jsme byli na druhém místě, že jo?" skočil jsem mu do řeči.

"Jo porazili jsme ho, alespoň v něčem ano," Jimin se letmo usmál.

"Tak dál, po pár měsících jsme se spolu celkem spřátelili. Já a ještě pár mých kamarádů, jsme se přidali k jeho taneční skupině. No a zhruba po půl roce jsem se do něj zamiloval. Začal jsem se k němu chovat odtažitěji, nechtěl jsem, aby věděl že ho miluju. Jenže..." Jimin párkrát zamrkal, všiml jsem si že se mu v očích zaleskli slzy.

"Jenže jsem se jednou prostě neudržel a vyznal jsem se mu. Další čtvrt rok bylo všechno v pohodě. Chodili jsme spolu, nikdo o tom nevěděl protože Yoongi to chtěl tajit. Nic jsem proti tomu nenamítal, stejně jsem se na veřejnosti nerad nějak projevoval. No a pak těsně před jeho narozeninami, se to stalo. Přišel jsem do školy a všichni se ke začali chovat divně. Nikdo se se mnou nebavil a vždy, když mě viděli si začali buď něco šeptat nebo se smát. Jediný kdo se mnou zůstal byli kluci z naší skupiny. Nechápal jsem proč se se mnou nikdo nebaví, tak jsem zašel za ním," teď už slzy neudržel a ty mu začali volně stékat po tvářích.

"Co-co se stalo pak?" zeptal jsem se opatrně.

"Vysmál se mi. Prý to byla jen sázka. Nadával mi do buzny a ještě horších věcí. Psychicky jsem to neunesl a nervově se zhroutil. A aby toho nebylo málo, udělal mi to co tobě. On a jeho parta mě zmlátili tak, že jsem skončil v nemocnici. Když mě od tamtud propustili, přestoupil jsem na školu, kde jsem teď," na chvíli se odmlčel,: "Když jsme se poznali, ptal si se, proč mě šikanují a já ti neodpověděl. Bylo to kvůli tomu čím jsem si prošel. Musel jsem chodit k psychiatrovy a brát antidepresiva."

Absolutně jsem ztratil řeč. Myslel jsem si, že to čím jsem si prošel já, bylo peklo, ale to co zažil on bylo stokrát horší.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 10. října 2015 v 18:45 | Reagovat

Omg._. Chceš facana? :0 jak jsi to tomu štěněti mohla udělat? *ona má co říkat.. *
Ahhh T_T promiň, ztratila jsem řeč stejně jako Kook. I can't wait for next chapter!!
Umřu =_= chudák Jimin, je mi ho tak líto T_T jdu se vyplakat někam do koutka T_T a at je další díl trochu veselejší ^^ těším se!! ^^

2 Shadow Shadow | Web | 10. října 2015 v 18:52 | Reagovat

[1]: Pokusim se. Právě ho píšu takže...
Jinak já Jiminimu nic neudělala, to Yoongi.

3 Hatachi Hatachi | 10. října 2015 v 20:25 | Reagovat

Je mi Jimina líto, moc líto. Jsem zvědavá, co bude dál. Těšim se na další díl...

4 Natalii Natalii | Web | 11. října 2015 v 20:32 | Reagovat

Miluju Sugu, ale po tomhle >< , whaaat, to je takový hajzlík!:D Ale stále je to cute cukřík:3:D
Jen... >< , jsem zvědavá jak se to bude odvíjet dál, opravdu nerada jsem když Suga ubližuje, ale no ... těším se na další díl^-^

5 Karin Karin | 25. listopadu 2016 v 21:50 | Reagovat

To je zmetek chudák Jimin. :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama