Doteky anděla-kapitola 11.

31. října 2015 v 15:04 | Shadow |  Doteky anděla
Ahojky tak jsem zpět. Tento díl jsem se dala dříve z toho důvodu, že měl vyjít už před dvěma týdny, ale já ho neměla dopsaný. Další vyjde až 11.11. protože opravdu to vyšlo tak jak jsem počítala, čas na psaní nebyl skoro žádný. Jinak v tomto díle se objevila nová postava která nám trochu zamíchá dějem. No nic užijte si to.


Vypráví Kook:

*Uplynulo dalších pár dní a můj zdravotní stav se stále zlepšoval. Už jsem se mohl normálně hýbat, vyjít ven z pokoje, ale z nemocnice mě stále nechtěli pustit. Pěkně mě to štvalo, protože jsem se tam hrozně nudil. Jimin za mnou sice chodil, jenže musel i do školy a chodil za mnou až pozdě odpoledne.*


Převaloval jsem se na posteli a málem se ukousal nudou.

"Co to tady vytváříš?" ozvalo se najednou vedle mě, ve chvíli, kdy mi hlava visela dolů z postele. Málem jsem spadl jak jsem se lekl.

"Ježíš, neděs mě! A nevytvářím nic, jen se nudím," vyjekl jsem. Zvedl jsem hlavu a koukám na Jimina, který mě pobaveně sleduje.

*Kde se tu sakra vzal? Vždyť jsem ho neslyšel přicházet.*

Zvedl jsem se z postele a přešel jsem k němu.

"Omlouvám se zlato, nechtěl jsem tě vyděsit," Jimin mi dal ruce kolem krku a vtiskl mi rychlou pusu na rty.

"Jiminie, já už tu nechci být," zakňoural jsem po chvíli.

"Vydrž to ještě ty dva dny, pak už jim tě seberu," zasmál se Jimin.

"Ale..." Jimin mě to ani nenechal doříct a opět se přisál na mé rty. Nesouhlasně jsem zabručel do polibku, Jimin mi vtiskl ještě jednu rychlou pusu a odtáhl se. Otočil jsem se k němu zády.

"Ale no tak, nebuď naštvaný. Já za to nemůžu," Jimin mi položil hlavu na rameno.

"Vždyť já nejsem naštvaný. Jen se mi nelíbí, že už jsem tu skoro dva týdny," řekl jsem.

"Taky mě to štve, už tě chci mít u sebe," zašeptal a pustil mě, protože do pokoje vešla ta příšerná sestra, co nás nesnáší.

"Vy už jste tu zas?" vyštěkla směrem k Jiminovi.

"Jak vidíte tak ano, a uvítal bych kdyby jste se ke mně a mému příteli chovala slušně," odpověděl jí nabroušeně a chytil mě kolem pasu. Ta protivná ženská si nás oba změřila nevěřícným a zároveň pohrdavým pohledem. Zamumlala něco čemu jsem nerozuměl, hodila nějaké léky na stolek vedle postele, a když odcházela nezapomněla za sebou prásknout dveřmi, jak u ní bylo zvykem.

"Teď nás bude nesnášet ještě víc," zasmál jsem se a sedl jsem si na postel. Spolkl jsem prášky co přinesla ta příšerná baba.

"A co ve škole?" zeptal jsem se jen tak aby nestála řeč.

"Nic moc zajímavého, jen lidi už se na tebe ptají."

"A co ten... jak se sakra jmenuje?"

"Myslíš Yoongiho?" Přikývl jsem.

"Mám pár nových informací."

"Tak povídej."

"No tak třeba, že tady ta 'příjemná' sestra je jeho teta."

"To jako vážně?" koukal jsem na něj jak tele na nový vrata.

"Jo, už tak nějak chápu proč nás nemá ráda. Asi o nás hodně slyšela," zasmál se Jimin.

"To je všechno?"

"No ne tak docela. Chce... chce se sejít." Absolutně jsem ztratil řeč.

"Co-cože?" dostal jsem ze sebe přiškrceně.

"Chce se mnou sejít," Jimin se posadil vedle mě. Zřejmě čekal nějakou reakci, ale já se jakoby zasekl v čase. Jen jsem tam tak seděl a koukal před sebe.

"Jungkookie? Je ti něco?" Jimin mě hladil po paži.

"To-to nic. Já jen...nehodláš za ním jít, že ne?"

"Jistě že ne, nejsem cvok," Jimin mě objal tak, že mi skoro vyrazil dech.

"Ježiš,omlouvám se," vyjekl, když mě pustil a já zalapal po dechu.

"V pohodě, jen sem nečekal, že po mě tak skočíš," zazubil jsem se a lípnul jsem Jiminovi pusu na tvář.



Vypráví Jimin:

Když jsem odcházel od Kookieho bylo pět hodin. Měl jsem namířeno do nedaleké kavárny... za Yoongim. Nechtěl jsem Jungkookovi lhát, ale musel jsem vědět co chce. Seděl jsem tam půl hodiny a už jsem se chystal odejít, když vešel jeden z mých bývalých přátel, Yoongiho pravá ruka Taemin.

"Nazdar, tak kde je?" zavrčel jsem na něj, když se posadil proti mně.

"Taky tě rád vidím. Dlouho jsme se neviděli, což?" zasmál se arogantně a mou apatii vůči němu očividně ignoroval.

"Nepřišel jsem se sem s tebou vybavovat, chci vědět kde je ten hajzl."


"Nepřijde," odpověděl mi chladně Taemin.

"Tak proč mi psal?" vyštěkl jsem nabroušeně, opět se ve mně vařila krev.

"Uklidni se, tu zprávu jsem posílal já."

"Proč?"

"Chci vám pomoc."

"Nám?"

"Tobě a tomu tvému příteli... jak se jmenuje? Jungkook myslím."

"Jo, jmenuje se Jungkook a nechápu s čím nám chceš pomáhat, postaráme se o sebe sami," zvedl jsem se a chtěl jsem odejít. Zadržel mě, chytil mě za ruku a přitom odkryl hluboké jizvy na zápěstí. Rychle jsem mu svou ruku vytrhl a zápěstí zakryl rukávem mikiny. Ovšem nebyl jsem dost rychlý a Taemin si jich všiml.

"To sis udělal kvůli němu?" zeptal se a pozoroval mě se zvláštním leskem v očích.

"Do toho ti nic není," opět jsem se otočil a tentokrát už jsem odešel. Už jsem byl skoro ve škole, když za sebou zase slyším Taemina.

"Jimine počkej!"

Šel jsem dál a doufal, že mě nechá být.

"Jimine, poslouchej mě prosím," Taemin mě chytil za zápěstí a otočil mě čelem k sobě.

"Fajn máš deset sekund."

"Yoongi chce unést tvého přítele." Zůstal jsem na Taemina zírat s otevřenou pusou.

"Cože?" dostal jsem ze sebe.

"Ještě nevím kdy a jak, ale mluvil o tom."

"Proč mi to říkáš?" hlas se mi třásl.

"Už to zašlo příliš daleko... Yoongi se vymyká kontrole, jeho intriky už došli tak daleko, že ti co jsou mu bezhlavě oddaní, kromě Kooka skoro zabili ještě další čtyři lidi. Bojím se Jimine. Mám strach o vás, i o naší partu," Taemin vypadal opravdu vážně a taky bezradně. Věděl jsem že to co mi říká je pravda, asi jediná výhoda toho, co mi Yoongi provedl. Dokázal jsem ve všech číst jako v otevřených knihách a navíc Taemin byl vždy mizerný herec.

"Dobře, věřím ti. Ale co chceš dělat? Sami proti němu sotva něco zmůžeme."

Taemin na mě chvíli koukal, asi nečekal že mu uvěřím tak rychle.

"Nejsme sami. Pár dalších lidí si taky myslí, že Gi zachází už moc daleko a ti nám pomůžou. Mám téměř dokonalý plán, ale má to háček."

"A to jaký?"

"Potřebujeme k tomu tvého přítele."

"To zas nebude takový problém... teda doufám."

Sedli jsme si spolu s Minem na lavičku a on mi vysvětlil základní aspekty svého plánu. Když říkal, že má téměř dokonalý plán, nelhal. Opravdu měl vše vymyšlené skvěle. Sice to bylo malinko riskantní, ale asi nastal čas postavit se své minulosti čelem. Teď už zbývala jediná věc, přemluvit Jungkooka aby do toho šel.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 heihachi heihachi | 31. října 2015 v 22:26 | Reagovat

Konecne!Moc jsem se tesila na dalsi dil, vypada to hodne zajimve.No uvidime, snad bude susenka souhlasit.

2 Hatachi Hatachi | 31. října 2015 v 22:54 | Reagovat

Doufam, že Kook nebude Jiminovi nic vyčítat. A hlavně, že bude souhlasit s Minovým plánem.
A taky doufam, že jim opravdu vyjde a Yoongiho uloží k ledu...
Moc se těšim na další díl...

3 Shadow Shadow | Web | 1. listopadu 2015 v 11:56 | Reagovat

Moc mě těší že na mou tvorbu někdo čeká. Taky doufám že bude Kookie souhlasit tohle se tam objevilo více méně náhodou. :-D

4 Karis Karis | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:28 | Reagovat

No toto o.o já si ani nevšimla, že je tu další díl a pořád jsem byla jako "neměla by už zase začít vydávat?" xD I'm so sorry T_T
Omggg. Bojím se, co se tam stane.. Fakt se bojím. Hrozně moc.
Snad to dobře dopadne...
Mám strach, co si na nás vymyslís!
Těším se na další dílek zlato ❤ :D

5 Karin Karin | 25. listopadu 2016 v 21:59 | Reagovat

Doufám že se nic zlého nestane a ten blbec to odskáče. :-|  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama