Doteky anděla-kapitola 6.

30. září 2015 v 13:00 | Shadow |  Doteky anděla
Ahojky tak je tu poslední zářijový díl Doteků. Je to teda zase kratší Tak nějak mi mi to jde hůř a hůř od ruky, ale zatim se držím. No tak si to užijte.



Vypráví Jimin:

"Ty už jsi tady?" ozvalo se na jednou za mnou.

"Jak vidíš tak ano," otočil jsem se čelem ke Kookovi. Z vlasů mu stékali kapičky vody a oči měl zarudlé. Bylo mi ho líto, vypadal tak bezbranně.

"Promiň, že jsem tě tam nechal," řekl po chvíli.

"Nevadí, zvládl jsem to,"usmál jsem se na něj.

"Kookie, stalo se ti něco?" zeptal jsem se nejistě, když jsem si všiml jeho ztrápeného výrazu.

"Ale, nic jen..." trhavě se nadechl a v očích se mu zaleskly slzy. Přešel jsem k posteli a posadil jsem se.

"No tak... Pověz mi co se stalo," podíval jsem se na něj a rukou mi naznačil, aby si sedl vedle mě. Kook se posadil, ale ani se na mě nepodíval, stále skenoval pohledem svoje ruce.

"Když jsi s kluky odešel, volala mi máma. Dnes ráno umřel děda. Utekl jsem, protože jsem nechtěl aby si mě viděl brečet," vyhrkl najednou.

"Kookie...je mi to moc líto," nemotorně jsem si ho stáhl do náruče. Kook obmotal svoje ruce kolem mého pasu a natiskl se ke mně ještě víc.

"Pojdeš na pohřeb?" zeptal jsem se ho, když se trochu uklidnil.

"Ne, děda bydlel v Evropě, pohřeb bude tam. A navíc tam určitě bude otčím."

Na to co se stalo mezi ním a jeho otčímem jsem se neptal. Když bude chtít řekne mi to sám.

"Jdu zavolat Taemu," řekl jsem a šel pro svůj mobil.

"Proč?" koukal na mě nechápavě.

"Myslím, že ani jeden z nás nemá náladu ani chuť na větší společnost. Navíc pochybuju, že by si stál o to ,aby se tě Tae snažil rozveselit," pousmál jsem se při vzpomínce na to, jak se Tae snažil rozveselit Hoseoka po tom, co mu zemřela babička. Díky tomu se málem rozešli.

"A co tu budeme dělat?" zeptal se Kook po tom co jsem domluvil s Taem.

"Co budeme dělat to nevím, však ono se něco najde. Ale já se jdu najíst od rána jsem nejedl," Zamířil jsem ke kuchyňské lince. Kook byl dvěma rychlými kroky u mě a vzápětí mě donutil posadit se na židli.

"Zůstaň sedět marode," řekl mi Kook, se svým pro mě už typickým úsměvem.

"Kookie, mám jen otřes mozku. Nejsem nesvéprávný," zakňoural jsem.

"Ale, no tak mám se o tebe starat, takže tichoučko. Stejně je to moje vinna, tak ti to vlastně dlužím," Kook si stoupl přede mě a když jsem se chtěl zvednout zapřel se rukama o moje ramena, takže stoupnou si se stalo nadlidským úkolem. Začal jsem se zmítat na židli. Kook mě však stále držel, po chvíli jsem to vzdal.

"Tak fajn, ale dělej. Mám hlad, že bych chroupal i hřebíky," zatvářil jsem se na oko uraženě. Kookie vyrobil jakýsi škleb, pustil mě a jal se připravit nám ten oběd.


Vypráví Kook:

Potom co jsme dojedli, jsme si celé odpoledne povídali. Bavili jsme se o všem možném.

"Kookie, můžu tě o něco poprosit?" zeptal se najednou Jimin.

"O cokoliv," zasmál jsem se a čekal jsem co bude chtít. Věděl jsem, že to nebude nic úchylného, ten kluk působil sice na první pohled sebevědomě, ale jinak byl o dost stydlivější než já .

"Zazpíváš mi něco?" zadíval se mi do očí.

"Z-zpívat? Jako teď a tady?" vykoktal jsem. Odpovědí mi bylo pouze zakývání hlavou.

"To nejde, když tancuješ musíš mít hudební sluch a já tě nechci mučit svým vytím. Ještě navíc, když tě pořád bolí hlava."

"Nebudeš mě mučit. Prosím!" Jimin na mě udělal štěněcí kukuč. Tomu se nedalo odporovat.

"Tak fajn a co by si chtěl slyšet?" těkal jsem očima po pokoji, abych se mu nemusel dívat do očí.

"Hmm... to je mi tak nějak jedno. Třeba nějakou tvou oblíbenou písničku."

"Tak třeba Demons od Imagine Dragons?" po našem dnešním rozhovoru jsem věděl, že je to naše společná oblíbená písnička, takže jsem si asi lépe vybrat nemohl. Jimin horlivě přikývl. Zavřel jsem oči, párkrát jsem se zhluboka nadechl.

"Je mi to trochu trapný, ale... můžeš se prosím otočit. Nerad zpívám před někým, ještě když na mě tak kouká jako ty," řekl jsem se sklopenou hlavou. Jimin nad tím pokrčil rameny, ale otočil se. Znovu jsem se zhluboka nadechl.


When the days are cold,
(Když jsou dny chladné,)

and the cards all fold.
(a karty jsou vyložené.)

And the saints we see,
(A svatí, které vidíme,)

are all made of gold.
(jsou všichni ze zlata.)


When your dreams all fail,
(Když se Tvé sny nenaplní,)

and the ones we hail.
(a ti, které oslavujeme.)

Are the worst of all,
(Jsou těmi nejhoršími,)

and the blood's run stale.
(a krev ztuhne v žilách.)


I wanna hide the truth,
(Chci skrýt pravdu,)

I wanna shelter you.
(chci Tě ochránit.)

But with the beast inside,
(Ale s tou bestií uvnitř,)

there's nowhere we can hide.
(není místo, kam bychom se schovali.)


No matter what we breed,
(Nezáleží na tom, co zplodíme,)

we still are made of greed.
(stále jsme stvoření z chamtivosti.)

This is my kingdom come,
(Tohle je má věčnost,)

this is my kingdom come.
(tohle je má věčnost.)


When you feel my heat,
(Když ucítíš můj žár,)

look into my eyes.
(podívej se mi do očí.)

It's where my demons hide,
(Tam se skrývají mí démoni,)

it's where my demons hide.
(tam se skrývají mí démoni.)


Don't get too close,
(Nechoď moc blízko,)

it's dark inside.
(Uuvnitř je temnota.)

It's where my demons hide,
(Tam se skrývají mí démoni,)

it's where my demons hide.
(tam se skrývají mí démoni.)


Odzpíval jsem první část, potom jsem přestal, protože mi padl pohled na Jimina, který byl opět otočený na mě a fascinovaně na mě zíral.

"C-co je?" vykoktal jsem.

"To bylo...úžasné," vydechl a dál na mě zíral s otevřenou pusou.

"Děkuju, ale pořád tvrdím, že zpěv mi nejde."

Jimin po mě hodil vražedný pohled.

"Ještě jednou se opovaž tvrdit, že neumíš zpívat a vlastnoručně tě odtáhnu do nahrávací společnosti, aby ti potvrdili že zpívat umíš," zapíchl mi prst do hrudi. Chvíli vypadal že přemýšlí, potom se mu ale na tváři objevil tajemný a zároveň trochu perverzní úsměv. Začal jsem se bát.

"Do-dobře už nebudu tvrdit, že zpívat neumím, ale prosím jen rychle zapomeň na to co tě právě napadlo," vykoktal jsem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 30. září 2015 v 19:14 | Reagovat

*valí se po zemi, nosebleeding *
Tak tohle. Ohhh. Myyyy. Goooood. Chcipla jsem xD chudák Kookie... Ale Jimin *-* Ahh to úchylné pedofilni prase!! :D já ho tak žeru :3 doufám jako, že už Jimin něco provede é.é protože na to čekám od prvního dílu téhle povídky xD
Ne,ale fakt. Já to asi do soboty nevydržím jako xD
Těším se na další díl <3

2 Hatachi Hatachi | 30. září 2015 v 19:39 | Reagovat

To bylo moc hezký. Ze začátku smutný, ale pak sladký.
A ten text k té písničce je moc pěkný :-)
A jen doufam, že Jimin nezapomene, co ho napadlo...
Moc se těšim na další díl...

3 Shadow Shadow | Web | 30. září 2015 v 20:46 | Reagovat

[2]:  Neboj to se nedá zapomenout. :-D

4 Natalii Natalii | Web | 1. října 2015 v 15:15 | Reagovat

Hehe ^~^ začíná se mi to líbit čím dál víc:D těším se na další díl, ^^ Jiminko a jeho hormony :3

5 Karin Karin | 25. listopadu 2016 v 21:25 | Reagovat

To by mě také zajímalo a proto jdu číst další díl. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama