Doteky anděla-kapitola 2.

15. září 2015 v 18:11 | Shadow |  Doteky anděla
Ahojky, tu je druhý díl Doteků anděla. Pokud by někoho zajímalo jestli se v tomto díle dozví co bylo mezi Jiminem a Yoongim. Tak ne v tom to díle to nebude a nedozvíte se to ještě dlouho.( *další záchvat zlověstného smíchu) Co myslíte už by jsem mohla dát nějakou akci nebo radši to necháme na příští díl :D . No nic už tu nebudu déle mlýt kraviny. Komentář potěší. Varování: 12+ jen tak aby se neřeklo je tam pár nepříliš vybraných slov :D

Jinak tenhle díl je hodně divně napsaný. V některých částech se to nedá číst a v jiných z toho dostávám záchvaty smíchu. Takže užijte si to.



Vypráví Kook:

Když ředitel řekl, že Jimin dostane spolubydlícího tak jsem konečně pochopil proč mě pro něj poslal. Jimin ovšem nevypadal, že by se mu to líbilo.

"Sedíš vedle něj," usmál se ředitel na Jimina. Ten na něj chvíli nevěřícně zíral, jakoby tomu nemohl uvěřit. Pak se podíval na mně a celého mě sjel pohledem. Potom se zase otočil na ředitele.

"Můžu už jít? Pospíchám," řekl po chvíli.

"No, ano můžeš, ale ještě jsem tě chtěl poprosit, jestli by sis nevzal Jungkooka na starosti a vše mu tu ukázal."

"Jistě," hlesl Jimin a a podíval se na mě. Rozloučili jsem se s ředitelem. Sotva jsme vyšli z ředitelny Jimin vytáhl mobil a poslal esemesku nějakým svým kamarádům řekl bych.

TRÉNINK SE PŘECOUVÁ NA ZÍTRA, NĚCO MI DO TOHO VLEZLO, četl jsem na displeji jeho mobilu, jemu přes rameno. Výhoda toho, že jsem vyšší než on. Jimin odeslal smsku, pak mobil schoval a mrkl na mě.

" No tak, asi vyrážíme na prohlídku školy, ne?" řekl a letmo se usmál.

"Neměl si náhodou někam na spěch?" zeptal jsem se, i když jsem věděl, že to právě zrušil, přece jsem se nemohl prozradit.

"No to sice jo, ale přesunul jsem to na zítra," Jimin mi hodil ruku kolem krku.

"Tak pojď ukážu ti to tu a pak půjdeme někam na jídlo mám hlad," sotva to dořekl už mě zase táhl napříč školou. Když jsme ji prošli celou skončili jsme u tělocvičny.

"Stejně si myslím, že se tu ztratím," usmál jsem se na Jimina.

"Neboj neztratíš a kdyby něco tak jsem tu pro tebe," řekl a úsměv mi oplatil. O chvíli později jsme seděli v Jiminově oblíbené restauraci a čekali jsme na jídlo.

"Pověz mi o sobě něco," povídá po chvíli Jimin.

"Proč?"

"No tak myslím, že na to mám právo, když spolu od teď bydlíme, ne?" Jimin mě začal propalovat pohledem.

"A co by si, chtěl o mě vědět?" svůdně jsem se usmál a zadíval se mu do očí. Uhnul pohledem a jeho tváře nabrali růžový nádech. V tu chvíli mě napadlo jediné. Jak může být někdo tak sexy a roztomilí zároveň.

"No...já nevím. Tak mi třeba řekni co tě baví nebo tak."

"Co mě baví jo? Hmm... tak baví mě třeba kreslení. Taky rád tancuju a zpívám, i když mi to moc nejde," zazubil jsem se na něj. Jimin na mě koukal s otevřenou pusou.

"Co je? Co jsem řekl?" nechápavě jsem ho sledoval. V tu chvíli se u nás objevil číšník s našimi objednávkami a s přáním dobré chuti zase odešel. Jimin se konečně probral.

"Nic, jen... jen jsem nečekal, že si budeme až tak podobní," řekl po chvíli a pustil se do jídla. Překvapeně jsem se na něj podíval.

"Jak jako podobní?" Jimin se přitrouble usmál.
"Tak zájmy máš skoro stejný jako já," řekl jen. Pak jsme jedli mlčky. Když jsme odcházeli vytáhl jsem Jiminovi z kapsy mobil.

"Hej, co to děláš?" vyjekl Jimin, když si toho všiml a snažil se mi vzít svůj telefon z ruky. Zvedl jsem ruku nad hlavu aby na něj nedosáhl.

"Klídek, nevztekej se hned. Chci ti jen uložit svoje číslo," zasmál jsem se. Jimin uraženě nafoukl tvářičky.

"Tak ale dělej," zavrčel na mě. Uložil jsem mu svoje číslo a prozvonil jsem svůj mobil. Pak jsem mu telefon vrátil. Jimin najel na kontakty, chvíli něco hledal a pak se začal smát.

"Sušenka? To jako fakt? Bože, co je to za blbou přezdívku?"

Zatvářil jsem se naoko uraženě. Když se přestal smát řekl jsem: "To vymyslel můj kamarád z dětství."

"Ale, proč zrovna Sušenka?" koukal na mě Jimin nechápavě, i když mu cukali koutky.

"Jmenuju se Jungkook, zdrobněle Jungkookie, Kookie anglicky sušenka. Už chápeš?" Zakřenil jsem se.

"Aha," řekl a znovu se začal smát. Když se konečně přestal tlemit chytil mě za zápěstí a táhl mě někam směrem zpět ke škole.

"Kam mě to zase táhneš?" Koukal jsem na něj jak na boží zjevení.

"No ještě ti musím ukázat můj, teda teď už náš pokoj," řekl, když konečně zastavil před dveřmi studentských kolejí. Odemkl a pustil mě dovnitř. Šel jsem za ním nahoru po schodech. Došli jsme do patra a Jimin zastavil u jedněch dveří. Vytáhl klíče,odemkl a kouknul na mě.

"No, tak co bych ti teď měl říct. Asi jen, vítej doma," podrbal se na zátylku a rozpačitě se usmál. V tom úsměvu bylo něco co jsem nedokázal přesně popsat. Bylo to něco zvláštního možná až magického. Dál už jsem nad tím nepřemýšlel, protože Jimin mě vtáhl dovnitř.

"Tady máš klíče, tenhle je od pokoje a ten druhý od venkovních dveří." řekl a dal mi klíče do ruky. Prošel jsem předsíní a ocitl jsem se ve velikém pokoji. Obývák, kuchyň a ložnice v jednom.

"Teda už chápu proč je tu tak vysoké školné. Tohle je luxusní," Řekl jsem uchváceně.

"Spát budeš támhle," řekl mi a posadil se na svou postel. Pak se podíval směrem ke mně. Naklonil hlavu na stranu a chvíli si mě prohlížel. Vypadalo to že o něčem přemýšlí.

"Máš s sebou vůbec něco kromě toho batohu?" zeptal se po chvíli.

"Moje věci by měli dorazit zítra ráno," odpověděl jsem mu stručně a posadil jsem se proti němu. Jimin kývl a zahleděl se mi upřeně do očí. Trochu jsem zčervenal a podíval se jinam. Abych nevypadal divně začal jsem se přehrabovat v batohu. Vyházel jsem z něj všechny věci a batoh odhodil někam na zem.

"A kurva," řekl jsem si pro sebe potichu. Jimin mě ale slyšel.

"Copak?" tázavě se na mě podíval.

"Zapomněl jsem si vzít něco na spaní," zahuhlal jsem. Jimin se usmál, zvedl se z postele a přešel ke skříni. Chvíli se v ní přehraboval a pak mi na hlavě přistálo tričko.
"Děkuju," otočil jsem se, ale vzápětí jsem ztuhl, protože Jimin stál těsně vedle mě. Vyhoupl se na špičky a naklonil se k mému uchu.

"Tohle, mám u tebe. Až přijde čas splatíš mi to i s úroky," pošeptal mi. Pak se ode mě odtáhl a na tváři měl zlomyslný úšklebek. Přeběhl mi mráz po zádech. Jimin si vzal svoje věci a zmizel v koupelně. Chvíli jsem jen tak stál, pak jsem si musel sednout abych sebou nešvihl na podlahu.

"Tak to bylo divný," řekl jsem si pro sebe.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karis Karis | E-mail | Web | 15. září 2015 v 19:31 | Reagovat

:DDDD těm konec!! Ty joo znají se pár hodin a Jimin už přemýšlí jak ho o to.. Ojet? :DDD
Bože. Náhodou mě se to líbilo!! Jen jsem se trochu ztrácela v té přímé řeči. Nevím jestli není chyba v mém mobilu, ale ukazovalo mi to, že jsou ty přímé řeči za sebou takže jsem chvílemi nevěděla, kdo co říká.

Moc se těším na další díl <3 :33 :D

2 Shadow Shadow | Web | 15. září 2015 v 19:53 | Reagovat

[1]: Tak to tedy nevím teď jsem to kontrolovala a přímé řeči by měli být dobře.

3 Hatachi Hatachi | 16. září 2015 v 19:21 | Reagovat

No teda...ten Jimin na konci. To bylo fakt divný  O_O
Ale jsem moc zvědavá, co bude dál. Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl ;-)

4 Natalii Natalii | Web | 16. září 2015 v 21:46 | Reagovat

Ooohoh, začíná tu být nějaké dusnooo:3:D No jsem zvědavá, co tím náš malý perverzák myslel... :D ^^
Líbí se mi to, čekám na další díl ^.^

5 Shadow Shadow | Web | 17. září 2015 v 17:24 | Reagovat

:-D  :-)

6 Karin Karin | 25. listopadu 2016 v 21:05 | Reagovat

To se asi budou dít věcí že. [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama