Čtyřnohý problém

18. září 2015 v 23:58 | Shadow |  Oneshots
Ahojky, tak tu je první oneshot ode mě. Jak určitě někteří správně hádáte je to zase na BTS. Tentokrát ne na Jikook (kupodivu :D) ale na NamGi. Tak si to užijte, já mizím.
Skupina:BTS
Pár:NamGi
Varování: žádné


Vypráví Namjoon:


Šel jsem z práce, byl pátek a já měl po dlouhé době dvoutýdenní dovolenou. Už jsem byl skoro doma, když jsem za sebou uslyšel kňučení. Otočil jsem se a za mnou byl malý zrzavý pejsek. Zřejmě někomu utekl, protože měl obojek s připnutým vodítkem, které bylo zachycené za zábradlí, takže se od tamtud nemohl dostat.

"Ty chudinko malá," klekl jsem se k pejskovi a uvolnil zachycené vodítko. Zrzek naklonil hlavičku na stranu, potom přišel ke mně a olízl mi ruku.

"Čí pak jsi?" zeptal jsem se, spíš sám sebe než jeho, jelikož to byl pes. Drbal jsem ho na hlavě a přitom si všiml, že má na obojku přívěsek. Podíval jsem se na něj s domněnkou, že tam bude kontakt na majitele. Avšak to co tam bylo mě trochu zklamalo, nebyl tam sice kontakt na majitele, ale bylo tam jméno toho prcka. Jmenoval se Suga. Vzal sem ho do náručí, protože už jsem tam stál nejméně deset minut a nikdo si pro něj nepřišel.

"Tak co, půjdeš se mnou domů, Suga?" zeptal jsem se ho. Suga štěkl, což jsem bral jako souhlas a vydal jsem se s ním směrem k domovu. Když jsem došel ke svému domu, odemkl jsem dveře a pustil Sugu dovnitř. Sundal jsem mu vodítko, které bylo stále připnuté k obojku. Potom jsem si sundal bundu a vydal jsem se do kuchyně, abych mu dal něco k jídlu. Suga celou dobu cupkal za mnou. Otevřel jsem ledničku a vytáhl jsem z ní šunku.

"Tak co máš hlad?" zasmál jsem se, protože jakmile jsem šunku vytáhl z lednice Suga začal běhat a skákat kolem mě. Dal jsem mu pár plátků a až jsem se divil jak rychle je snědl, musel mít pořádný hlad. Potom jsem našel plastovou misku a napustil mu do ní vodu.

"Tak co, prcku kde máš páníčka," promluvil jsem na něj. Suga zakňučel, vyskočil mi na klín a uvelebil se tam. Usmál jsem se a začal promýšlet plán jak mu najdu pána.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Další ráno jsem ho vzal na procházku. Když jsem se s ním tak procházel ulicemi Ulsanu, najednou jsem si všiml letáku s velkým nápisem ZTRATIL SE PES na jednom ze sloupů. Leták jsem ze sloupu strhl, abych si ho mohl pořádně prohlédnout. Pes na fotce pod nadpisem byl totiž až nápadně podobný Sugovi.

"No, Suga. Vypadá to, že jsme našli tvého páníčka," povídám mu, když jsem si přečetl vše co bylo na letáku napsané. Ještě chvíli jsme se procházeli a potom se vrátili ke mně domů. Když jsme přišli hned jsem vytočil číslo na Sugova páníčka.

"Min Yoongi, prosím?" ozvalo se po chvíli z telefonu.

"Tady Kim Namjoon, myslím že jsem našel vašeho psa," odpověděl jsem a vzápětí okřikl Sugu, který štěkal jako pominutý.

"Suga? Ano to je on. Kde si ho můžu vyzvednout?" Řekl jsem mu adresu a hovor jsem típl.

"No prosím, za chvíli je tu pro tebe páníček," řekl jsem Sugovi. Ten začal vrtět ocasem a běhat po pokoji jako šílený. Zasmál jsem se a šel jsem si udělat něco k jídlu, protože jsem ještě nesnídal.

Asi za půl hodiny se ozval domovní zvonek. Jakmile jsem otevřel dveře Suga vyběhl ven a začal skákat na kluka stojícího za dveřmi.

"Ty tuláku, kde si byl, co?" podrbal ten kluk Sugu na hlavě, potom zvedl pohled ke mně.

"Ty si Namjoon, že? Já jsem Yoongi, mluvili jsme spolu po telefonu," řekl po chvíli. Přikývl jsem, Yoongi se konečně napřímil, takže jsem si ho mohl pořádně prohlédnou. Byl o něco menší než já, se zrzavými vlasy a nehorázně roztomilí. Zarazila mě určitá podobnost mezi ním a Sugou.

"Moc ti děkuju. Ani nevíš jak se mi ulevilo, když si mi volal že si ho našel. Matka by mě asi zabila, kdyby se mu něco stalo," řekl mi.

"Počkat, takže on není tvůj?" trochu mě to překvapilo.

"Ne, není je mojí matky. Pořídila si ho potom co jsem se odstěhoval. Prý jí mě připomíná. Musela na pár dní odjet a nemohla si ho vzít sebou, tak mi ho dala, abych ho hlídal, jenže tohle zlobidlo mi jednou na procházce uteklo," objasnil mi situaci.

"Tak v to s ní souhlasím, vážně jste si podobní," zasmál jsem se.

"Můžu tě jako poděkování někam pozvat?" zeptal se Yoongi.

"Vždyť to nic nebylo," opáčil jsem se.

"Prosím, tak s námi pojď alespoň na procházku," udělal na mě psí oči, vážně byl nehorázně roztomilí.

"No dobře, tak zítra touhle dobou v parku?" Yoongimu se rozzářili oči jako malému dítěti.

"Super, tak ahoj zítra," zašvitořil a odešel. Zavřel jsem za sebou dveře a usmál jsem se.

*Ten má vážně něco do sebe,* pomyslel jsem si.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Za hodinu jsem se měl sejít s Yoongim a z nějakého důvodu jsem byl hrozně nervózní.

*Sakra, co blbneš vždyť o nic nejde. Tak se ti líbí a co jako? Takových už tu bylo,* okřikl jsem se v duchu a odstoupil jsem od zrcadla, před kterým jsem stál už dobrých patnáct minut. Vzal jsem z věšáku bundu a vylítl jsem ze dveří. Během půlhodiny jsem byl v parku. Sedl jsem si na lavičku a čekal jsem až dorazí Yoongi se Sugou. Měli přijít až za čtvrthodiny.

*Proč jsem sakra vyšel tak brzy?*

Vytáhl jsem mobil a z dlouhé chvíle jsem si začal prohlížet fotky. Pár z nich bylo opravdu divných, jak by taky ne, když jsem je fotil na tahu s kamarády. No pár... spíš skoro všechny, na většině z nich jsem byl buď oblečený jako kurva nebo jsem se líbal s někým, o kom jsem si myslel, že ho vidím poprvé v životě. Po každém takovém víkendu jsem si sliboval, že to bylo naposled co jsem se nechal přemluvit, abych šel, ale stejně jsem se vždy nechal vytáhnou znovu.

Ještě chvíli jsem o tom přemýšlel a najednou slyším Yoongiho hlas: "Suga, Suga! Pojď k noze! No tak, vrať se!" Rychle jsem odložil mobil, který jsem měl v ruce a vyskočil jsem na nohy. Povedlo se mi přišlápnout vodítko, které vlálo za utíkajícím Sugou. Mezitím co jsem lovil psa, k nám doběhl Yoongi a sedl si na lavičku vedle mého mobilu, aby nabral dech. Vzal jsem Sugu do náruče a nesl ho zpátky k lavičce, na které seděl Yoongi. Zděsil jsem se, když jsem si všiml, že má v ruce můj mobil a s potutelným úsměvem si prohlíží fotku u které jsem před malou chvílí skončil já. Fotku, na které jsem já jen v krátkých džínových šortkách.

"Ježiš, dej to sem!" zařval jsem na něj a vytrhl jsem mu svůj telefon z ruky. Pobaveně mě sledoval.

"Teda... Nečekal jsem, že budeš tak..."

"Tak co? Taková kurva?" skočil jsem mu do řeči.

"To ne. Chtěl jsem říct, že jsem nečekal, že budeš tak sexy," pořád na mě koukal s pobaveným úsměvem. Musel na mě být 'úžasný' pohled. Cítil jsem jak mi hoří tváře, musel jsem být červený jak rajče.

"Kde si to sakra viděl, prohlížet někomu mobil?" vyštěkl jsem na něj.

"Promiň, ale co jsem měl dělat, když si ho tu nechal zrovna na téhle fotce," jeho pobavený úsměv nahradil omluvný pohled.

"Dobře, ale i tak. Neznáme se a mě by v životě nenapadlo, na tvůj mobil byť jen sáhnout."

"Ok, omlouvám se ti. Mě by zase v životě nenapadlo, že kvůli tomu budeš tak vyvádět."

Zbytek dne probíhal tak nějak v poklidu. Sugu jsme vrátili Yoongiho matce, pak mě Yoongi pozval na oběd. Po obědě jsem se s ním rozloučil. Měl jsem z toho celého skvělí pocit, a tak nějak jsem tušil že tohle nebude konec, ale teprve začátek.


O rok později:
Yoongiho znám už rok. Za tu dobu se z nás stali nerozluční kamarádi. Jenže tu byl problém. Už ze začátku se mi líbil a čím déle jsem ho znal, tím to bylo horší. No a asi před půl rokem jsem si uvědomil, že ho miluju. A dnes nastal den D. Jsme domluvení, že u mě dnes přespí a já se rozhodl, že mu to konečně řeknu. Neměl jsem co ztratit. Teda až na naše přátelství. Sice to byl risk, ale asi bych to už déle nevydržel. Jestli mě pošle někam, pochopím to, i když to bude bolet.


"Ahoj, pojď dál," mrkl jsem na Yoongiho stojícího před dveřmi.

"Ahoj doufám, že máš ty filmy."

"Jasně, že mám. Chceš něco? Vodu, čaj, kafe... nebo víno?" zeptal jsem se.

"To víno zní dobře," zasmál se Yoongi a sedl si na gauč v obýváku.

"Ale mám jen červený," řekl jsem. I když to, že jsem měl jen červený bylo schválně, on o tom nemusí vědět. S otevřenou lahví a dvěma sklenkami jsem se vydal za ním do obýváku. Yoongi mezitím co já jsem nadával při hledání vývrtky našel jeden z filmů, na kterých jsme se domluvili.

"Tak na co si připijeme?" zeptal jsem se ho a podal mu skleničku.

"Nevím, normálně se připíjí na zdraví, tak u toho asi zůstaneme,ne?" usmál se.

"No tak teda, Na zdraví."

Sklenky cinkli o sebe já trochu upil z té své a sedl jsem si vedle Yoongiho. Yoongi pustil film, ale já z toho skoro nic neměl, protože jsem celou dobu sledoval jeho dokonalou tvář. Trochu mě zarazilo, když si Yoongi z ničeho nic položil hlavu na moje rameno.

"Copak?" zeptal se, když si všiml jak na něj koukám.

"Nic, to já jen... No, neřeš," odpověděl jsem mu a odvrátil jsem od něj pohled. Yoongi se natáhl po ovladači a stopl film.

"No tak Namjoone neříkej, že se nic neděje, když vidím, že něco není v pořádku. Poslední dva týdny se chováš divně, stalo se něco?" naléhal na mě. Otočil jsem se zpět na něj a vzápětí jsem ztuhl, když jsem ucítil jeho rty na těch svých. Byl to takový motýlí polibek, sotva se dotkl mých rtů ale... políbil mě, nemohl jsem tomu uvěřit.

"Ehm... Já...promiň, nemohl jsem si pomoct. Víš, mám tě rád. Ne, nemám tě rád, miluju tě. Pochopím, když mě teď vyhodíš, ale chci abys to věděl, protože..."

Už to nedořekl, poněvadž jsem ho tentokrát políbil já.

"Taky tě miluju, už dlouho. Dneska jsem ti to chtěl říct, ale měl jsem strach jak to přijmeš," zašeptal jsem do jeho rtů a znovu jsem mu věnoval dlouhý procítěný polibek.








 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 19. září 2015 v 0:14 | Reagovat

To bylo moc hezkéů Líbilo se mi to :-)

2 Shadow Shadow | Web | 19. září 2015 v 0:44 | Reagovat

[1]: na to že jsem to napsala za asi 3 a půl hodiny to docela ujde.

3 Karin Karin | 26. listopadu 2016 v 13:23 | Reagovat

Pěkné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama